Příště to musím vyzkoušet!
Vztyčila jsem uši jako dobře vytrénovaný pes. To byl můj signál. „Eh, sorry? I wasn’t listening“, zkusila jsem nejdřív anglicky, protože jsem si s dcerkou zrovna pobroukávala "It’s raining, it’s pouring". Paní se zatvářila divně a pomalu opakovala svou větu. A mě bylo jasné, že už nejsem v Anglii. V hlavě jsem se zatím snažila bleskově si uvědomit kde jsem, a zda mám nejdřív promluvit německy nebo francouzsky. A pak mi to došlo. „Nie, ďakujem.“
Uf, to bylo o fous! Ještě štěstí, že rozumím slovensky. Myslím, že jsem poslední generace, která umí číst i psát slovensky a když padne kosa na kámen, tak se i domluví. Slovenskou televizi si mamka doma pouští i dnes, navíc jsem vyrůstala v době televizních zpráv v obou jazycích, při slovenských večerníčcích a samozřejmě se slovenským prezidentem, jako dítě jsem jezdila na dovolenou k bratom, a s tou hrstkou slovenských přátel co jsem pořád ve styku se také domluvím.
Ne každý má ovšem jazykový talent nebo chuť pochopit jinou řeč, ať je nám blízká sebevíc.
Z trapasu jsem sice vyklouzla s odřenýma ušima, ale hlavou mi, po cestě domů, vrtala myšlenka, proč se paní nesnaží těch pár jednoduchých vět, které za den za tou pokladnou pronese, naučit česky. Nedovedu si představit, že kdybych byla v její kůži a pracovala třeba v Trnavě, Moskvě nebo Dubaji, že bych si dovolila vůbec zažádat o místo nebo přijít na pohovor vyzbrojena pouze češtinou.
Brouk v hlavě vrtal usilovně. Zvláště poté, co jsem si Slováků v Čechách začala více všímat, potom mi o pár let mladší švagrová potvrdila, že s ní v kanceláři dělá taky pár Slováků a problém má ten samý. Nerozumí jim, nepřečte jejich emaily a tak se musí bavit anglicky, aby věděla která bije. Švagr, mimochodem poloviční slovák, mi taky vesele přihrával do noty. Sestra v Brně jakbysmet.
Nevím jestli mi nějaká šedá kůra mozková ještě po tom hlodání zbyla, ale jedno vím jistě. Ať jsem kdekoliv, snažím se mluvít tím jazykem, který je v daném místě úřední. Ostatně tak to dělají i ty nezvané tisice Vietnamců, Američanů, Ukrajinců nebo Němců poté, co se nastěhují do naší země. A je to pro mě čest, moci si s nimi v Praze prohodit pár slov česky s jejich krásným přízvukem a neopakovatelnou melodií.
Tyto lidi vítám. Tito lidé mají v naší společnosti své zasloužené místo. Tito lidé mi imponují tím, že neztrácejí čas hledáním bezvýznamých argumentů proč se jazyk neučí, proč jim to nejde a proč se integrovat nechtějí, jak nechtějí ztratit národní hrdost a jak jim v tom brání přízvuk.
Ti, co se touto cestou nevydají si ale neuvědomují, že místo věrným svým kořenům, je mnozí z nás mohou považovat pouze za arogantní, nadřazené, morálně neochotné a nepřizpůsobivé.
A v ten moment mě to trklo.
Příště to musím vyzkoušet až pojedu do Rakous. A proč ne? Se Slovákama jsme byli bratři 74 let a za těch 20 let co nejsme je mezi námi spousta náctiletých, pro které je slovenština úplně normální cizí jazyk. S Rakušákama jsme sdíleli stejnou zem přes 400 let. Na základě stejného principu a postoje, kteří naši bratia zaujímají, nám přece musí rozumět i v zemi bývalé monarchie.
Alexandra Synac
Putování s dinosaury
Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.
Alexandra Synac
Jak to chodí poslední dobou v Austrálii
Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.
Alexandra Synac
Šeptání vln
Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.
Alexandra Synac
Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak
Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.
Alexandra Synac
Všechno nejlepší k prvním 60 dnům
Všechno nejlepší k 60 dnům v lockdown. A pevný nervy na mnoho, mnoho, MNOHO dalších. Hlavně to pořádně oslavit. Fiesta must go on. Já vím, šedesát dní nic není, i když nám to připadá jako věčnost.
Alexandra Synac
Děcka jedny nevděčný!
“Dvacet stupňů? Já do takový zimy nejdu.” To prohlásil v sobotu můj syn, když jsem celý rodině naočkovala sobotní výlet do přírody.
Alexandra Synac
Zápisky z lockdownu 2.0 ...
?Nebývá moc často, že se v českých novinách píše o Austrálii. A když už, tak to nebývá zrovna nic moc pozitivního. Za poslední rok si vybavuju jen hrstku titulků - požáry, potopy, myši, a teď obklíčení Sydney armádou.
Alexandra Synac
Stejná pláž 100x jinak
No stokrát teda ne, i když ... ale ne, ... nebo že by? ... mmm, radši ne. Přiznávám, nadpis je trochu clickbait, ale vadí to? Podle mého pláží a moře není nikdy dost. Tak mi snad odpustíš.
Alexandra Synac
Když buš kvete v zimě
Australská zima je asi mým nejoblíbenějším obdobím. Teploty jsou snesitelné, takže se dá chodit ven na pořádný tůry, všude je okolo spousta zvířat, v noci je neuvěřitelně čistá obloha se zářící Mléčnou dráhou tak, že háže stín ...
Alexandra Synac
Z vězení na ostrově aspoň do outbacku
?Neriskuju ráda. Sázení nebo hazardování s radostí přenechám jiným. (Mezi námi, můžu sázet ledatak akorát cibuli, a i ta mi zatím vždycky chcípla.)
Alexandra Synac
Australskou zimu můžu
Jestli je něco, na co jsem si rychle v Sydney zvykla, tak je to zdejší zima. Chudák mamka, která mě furt musí poslouchat.
Alexandra Synac
Lockdown tak trochu jinak
Tak a je to tu V Sydney máme další lockdown. Já vím, pro Evropu to není nic nového. Vy tam máte domácí vězení v malíčku.
Alexandra Synac
Malý trek na Velké zdi
Xiao Yen, anebo Jimmy, jak nám sděloval v emailu, nás čekal v Pekingu na letišti přesně tak, jak jsme si přes email domluvili.
Alexandra Synac
Když volá moře
Vy nemůžete sem. My nemůžeme tam. Tak posílám pár fotek z azurové náruče Pacifiku rozpínající se od nevidím do nevidím. Je ohromný. Jako velká modrá poušť. Jen je krásnější. Milejší. Přátelštější. Někdy.
Alexandra Synac
5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek
Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.
Alexandra Synac
Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)
Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.
Alexandra Synac
Na ten hic, to chce klid a koalí kožich
Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.
Alexandra Synac
Plážování po australsku ...
Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..
Alexandra Synac
Dobré ráno ...
Svítaj svítaj svítáníčko, svítaj svítaj svítáníčko, chystaj milá snídáníčko. Svítaj svítaj svítáníčko, svítaj svítaj svítáníčko, chystaj milá snídáníčko.
Alexandra Synac
Vietnamská proměna listů v elixír mládí (fotomatiné)
Jako holka z vinařské rodiny bych sice mohla dlouho argumentovat, že oním elixírem mládí je víno, ale ne ve Vietnamu. Tam je elixírem mládí, zdraví, blaha, pohody a vnitřního klidu - lahodný zelený čaj.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2572x
https://www.instagram.com/ardna_xella/
Seznam rubrik
- S detmi na cestach
- Fotopovídání
- Fejetony
- Postřehy z malého ostrova
- Toulání po velkém ostrově
- Bloudění světem
- Kufroviny na cesty s dětmi
- Zápisky zahraniční zpravo-mamk