Doba dovolených se blíží a jistě nejeden z nás se těší na nějakou dalekou cestu za exotikou. Pro ty z vás, kteří se na tuto cestu chystají s dětmi poprvé, nabízím deset ověřených tipů jak s dětmi zdolat pásmovou nemoc a sami se z toho nezbláznit.
Především je dobré být sama pokud možno v pohodě. Když si cestu budete užívat vy, užívají si cestu i samy děti. Bohužel to velmi dobře funguje i naopak, jamile dítě zaregistruje i sebemenší první známky stresu (a to si pište, že ony to vidí), začnou si s námi velmi umělecky phrávat. To je, podle mne, asi to nejdůležitější pravidlo vlastně na jekékoliv cestování s dětmi. Ruku v ruce s tímto jde, že každé dítě je jinak citlivé, vyvinuté, staré, unavené, zdravé ... tím pádem i 3 sourozenci mohou stejnou cestu zvládat jinak dobře nebo špatně. A každé dítě proto potřebuje od rodiče individuální přístup.
|
Taky si pár dní před odletem posunujete hodinky o pár hodin dopředu nebo dozadu a zkoušíte fungovat podle času země, kam letíte? No, s dětmi je to poněkud komplikovanější. Pokud letíme na východ, osobně se mi osvědčilo letět co nejpozději večer, aby děti nejen neusnuly přes den, ale byly hlavně co nejdéle vzhůru v noci a tím pádem potom musely spát přes den, což je samozřejmě noc v místě kam se letí. Pokud letíme na západ, je naopak výhodne letět co nejdřív ráno. Rozdíl se srovná snáz, protože prostě dám po příletu dítě dřív spát a tím pádem dřív i vstává.
|
Osobně si ráda přesunuji hodinky alespoň den dopředu a pokouším se novému času přizpůsobit i jídelníček. Největší problém mým dětem dělá, že se prvních pár dní v noci vzbudí a mají děsný hlad, protože je oběd, a přes den do nich naopak nedostanu ani suchý rohlík (ne, že by je tady měli).
|
Během letu (na východ obzvlášť) nechávám dítě vzhůru co nejdéle to jde, i když jsou třeba 3 hodiny ráno (starého času). Když už sama nemůžu je v letadle je zabavovat, nechám je sledovat například televizi dokud před ní neusnou, hlavně že jsou vzhůru. Většinou totiž usnou v přibližně ten správný nový čas, místa kam letíme. Probudí se tedy například ráno při příletu, což je večer v místě odletu. Já se ale zatím snažím naspát aspoň pár minut, neboť mám před sebou minimálně 1 noc s polovičním spánkem a alespoň týden brzkého vstávání.
|
Po příletu, se vyzbrojím vitamíny, energickými nápoji nebo čokoládou (anebo paní na hlídání). Zkrátka čímkoliv, co mi dobije scházející energii, až budu muset ve 4 hodiny ráno vstávat, protože oni už jsou vyspaní a nechápou, že já ještě pexeso hrát ani náhodou nebudu. Jelikož často létám sama a navíc nemám na druhém konci babičku či někoho na hlídání, je výhodnější se nepřizpůsobovat rychleji než děti a držet s nimi stejný rytmus - je to na škodu vám i okolí. |
Neočekávám, že ti moji rarášci půjdou spát v 8 tak jako normálně. Když se náhodou vzbudí v noci a nechtějí spát, akceptuji to jako danou věc. Já si zalezu pod deku na sedačku a nechávám děti jen tak hrát v přítmí a tichu (rozhodně nepouštím televizi, rádio, CD ani PC, to by totiž dálší spánek jen oddalovalo), a sama pochrupuji. Dřív nebo později si vlezou za mnou a usnou taky. |
Myslím, že hodně pomůže těm od 5let a výš vysvětlit jak to sluníčko cestuje a proč se cití tak jak se cítí, proč jsou unavení, proč se jim chce spát přes den a jakékoliv jiné otázky, které ty jejich chytré šišky napadnou. Dobré také je, pro ně na druhé straně oceánu zajistit dobrou zábavu, která napomůže přizpůsobení se podstatně rychleji, než kdyby byla nuda.
|
Samozřejmá je tolerance, pochopení a trpělivost, když se váš miláček ani po týdnu nemůže přehodit na nový čas. Vzpomeňte si na obecná pravidla pro dospělého, že co jedna hodina rozdílu, to jeden den. Takže 7 hodin se smazává týden, 14 hodin týdny dva. Ale dětem, jsou tyto statistiky úplně ukradené, takže je nechávám, ať sami pomalinku k novému času dospějí. Ty moje jsou ale druhý den přehozeny na ten správný čas.
|
Rozhodně se nemusí hned vyhledávat lékař, když dítě už druhý den nic nejí nebo si poněkolikáté stěžuje na bolest bříska. Stejně jako bolest hlavy, přechodné počůrávání, zvýšená potřeba přísunu neslazených a nesycených tekutin při přesunu z vlhka do sucha a naopak, změna chování nebo nespavost je jeden z mnoha příznaků pásmové nemoci a za pár dní se srovná. Velmi záleží na tom, zda se jim v dané zemi líbí či ne.
|
Závěrem jen jedno. Výše uvedené tipy se naopak nevztahují na krátké cesty přes pásma, kdy je lepší se naopak moc neměnit a nechat si "domácí" časový harmonogram a přizpůsobit program tak, aby se děti nemusely moc předělávat.
Pokud se ale např. stehujete do zahraničí, nebo letíte s dětmi na dovolenou nebo na návštěvu, kdy je důležité se aklimatizovat co nejrychleji a na přizpůsobení nemáme až zas tak moc času, doufám, že vám výše uvedené tipy přijdou vhod. |
V každém případě je dobré každému individuálnímu tvorečkovi nechat svůj čas na srovnání a do ničeho ho nenutit. Věřit svým instinktům a být tak trochu nad věcí a hlavně v pohodě, je každopádně dobrý začátek.
Přeji vám štastnou cestu, příjemné objevování a těším se zase někdy příště ...
Mohlo by se hodit: | ||
základní fráze: www.travelphrase.com |
pro najítí sedadla, které nejvíc vyhovuje ve vašem letadle: www.seatguru.com |
|
počasí v místě, kam letíme: http://czech.wunderground.com | výměna peněz: www.exchange.cz |
Pozn. Připraveno ve spolupráci s dlouholetou kamarádkou žijicí v USA, cestovatelkou a maminkou 3 dětí, Martinou Puzanovovou, která má s létáním přes kontinenty mnohem víc zkušeností, než já.
>>> Plně si uvědomuji, že s výchovou se samozřejmě nemůžeme shodnout všichni ve všem. Každé dítě je opravdu jiné a každý z nás jsme jiný. Osobně se kolikrát nemůžu na výchově shodnout ani s vlastním manželem. To je ale úplně v pořádku. Já sama mám děti jenom dvě, ale můžu Vám zaručit, že nemůžou být víc odlišní. To, co funguje na jednoho, se totálně mine účinkem u toho druhého a naopak.
>>> Mé tipy zde zveřejněné, nejsou detailní součet kroku za krokem, které musí být do puntíku následovány. Berte je spíše jako moje zkušenosti, z nichž možná jedna bude vyhovovat zrovna vám a vaším dětem.
www.cestovanisdetmi.blogspot.com