Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Papouščí opereta

Některé dny se příšerně vlečou. Jiné jsou teda fakt bomba. Jako třeba den po mých narozeninách. Byl víkend a my jsme si hned od rána hráli na piráty. Naši nám s bráchou ovázali okolo hlavy šátek, a ještě před pirátskou snídaní jsme dostali lupu a mapu pokladů s velkým červeným křížkem a klikatou červenou žížalou, co prý ale byla cesta.

„Tak jo. Prima nápad!“ uznala jsem, když mi taťka v autě stáhl můj šátek přes oči, abych jakože nic neviděla. A pak jsme všichni někam jeli. Ne moc dlouho, ale z toho, co nám mamka vykládala mi došlo, že jedeme do nějakého kouzelného lesa, kde rostou jedny z nejvyšších eukalyptů Austrálie, a že podle mapy, co jsme dostali, se tam někde nachází ohromný poklad, který je chráněný tajemnýma tvorama, co vydají poklad jenom těm, co mají narozeniny.

Věděla jsem, že to je zase jedna z mamčiných her, a přestože mi bylo jasné, že tam žádný poklad nebude, nechtěla jsem jí kazit radost, a jenom nadšeně přikyvovala a pokukovala spodem šátku ven.

Naši se nejdřív, jako obyčejně, dohadovali, kterou odbočku vzít a kde zaparkovat, ale po několika nezdařených pokusech musel taťka přiznat, že ta odbočka, co ukazovala mamka hned na začátku, byla ta správná.

A tak tam jel.

Když jsem vystupovala z auta, bez jakéhokoliv varování mi něco obtěžkalo hlavu. Potom se všude okolo nás začalo něco jako svištět. Něco jsem měla na rameni a pak to zase zmizelo. Znělo to jako když chceme vyfénovat Harryho po vykoupání (to byl náš pes) a ten nám všem zdrhá pod rukama a nohama a zběsile se snaží ukrýt na stropě.

Nevydržela jsem to a strhla si šátek.

A bylo po narozeninovém překvapení.

To, co mi před chvíli sedělo na rameni a na hlavě byl nádherný bílý papoušek kakadů. Kam jsem se podívala , jich bylo spousta. „Mamííí, tatíííí, máš semínka?“ A mamka zašmátrala ve svém kouzelném batůžku, odkud vždycky vytáhne  to co potřebuju. A vytáhla pytlík slunečnicových semínek.

„Děkujůůůůů“, vrhla jsem se po něm s takovou vervou, že se mi málem všechny vysypaly na zem „to bylo o fous“, oddychla jsem si. Mamka jenom protočila oči v sloup a hodila po mě takový ten vyčítavý pohled. Ale můžu já za to, že jsem nešika po taťkovi?

Okolo nás to svištělo jako kulky v bitvě, říkal taťka. Což o to, mě se to líbilo, ale podle panického okřiku a zděšeného mávání rukama a nohama okolo sebe a poletování skoro stejně zběsilého jako těch papoušků, jsem soudila že mnoha dámám a slečnám moc ne.

Brácha ten zase stál jako zkoprnělý a kdyby si nedržel ruky na uších, aby ten řev nemusel poslouchat, asi by sebou zmítal jakbysmet.

Papoušků jsem viděla i v centru Melbourne několik. Většinou jenom jako barevnou šmouhu, jak v páru rychle s vřískotem proletěli okolo našeho hotelového okna. Nebo jsem je zahlédla skrýté vysoko v eukalyptech, jak něco dolují v těch malých oříšcích co tam nahoře rostou. Jinde jsme viděli, jak papoušci devastují omítku nákupního střediska a ve vydolovaných dírách, si dělají hnízdo.

Přilítali další a další, lezli přes sebe, poskakovali, dohadovali se o jednotlivá semínka. Byla to fakt dobrá mela. No, jako všude, když se něco rozdává zadarmo.

Mamka klikala foťákem jak o život a v duchu se určitě modlila, aby jí nedošla baterka a aby aspoň něco z toho bylo zaostřené. A já s taťkou stála s nataženýma rukama uprostřed toho zmatku ozdobená papouškama jako vánoční stromeček.

Byli dost těžcí. To teda jo. Několikrát mi sedli na hlavu, a ja myslela, že mi upadne. „Jak mají hladké a teplé tlapky, tati, že?“ Bylo to parádní.

Čas se pro mě zastavil. Úplně jsem zapomněla na poklad i na dort, co mi naši slíbili.

A lítali další a další. Nejdřív lítali v desítkách, pak stovkách a pak všichni splynuly v jeden ohromnej mrak. A mě došla zrníčka!

Vztekle jsem kopla do země, až všichni papoušci ode mě poskočili.

„To jsou potvory mazané!“ usvědčil taťka, „oni okamžitě poznají, že už jim nemáme co dát a klidně si uletí za jinýma. Nevadí. Tak jdeme hledat pokláááád, piráti!“

„To byla paráda, co? Líbilo se ti to?“ poznamenala mamka poté, co s velkými problémy odlepila foťák od oka a spokojeně se na mě usmála. Jí se to totiž taky líbilo. Až na bráchu. Ten se za celou dobu prakticky ani nehnul. Stál tam uprostřed té mely jako zkamenělej, s oběma rukama na uších, aby nemusel poslouchat ten křik. Ale nevím, jestli se bál křiku těch uřvaných slečen nebo papoušků.

Je fakt, že jejich řev je fakt ohlušující. Hlavně večer. Tam kde bydlíme, ne moc daleko od centra Melbourne, je každý večer takové halabalů, když se slétavají na hnízdění do stromů v parcích a pouliční zeleni, že kolikrát nemůžu usnout. Po pravdě, nevím co je ale horší. Jejich noční vřískot, anebo nechtěný budíček několik hodin poté ještě před rozbřeskem.

A tak jsme vytáhli mapu a po červené cestičce jsme se vydali hledat pirátský poklad. Řev papoušků vystřídalo křupání listí a suché kůry pod nohama a kličkovali jsme mezi vysokánskými eukalypty. Před sluníčkem nás stínily ohromné listy kapradin, co se nám tyčily nad hlavami. A tam v jednom obrovitánském kmeni, který jsme nemohli ani všichni dohromady obejmout, ukrytém pod obříma kapradinama v termity prokousaném doupěti, jsme našli krásně třpytící dva drahokami, 4 zlaťáky (ale ty byly jenom čokoládové) a 2 jablíčka. Přesně jak mapa ukazovala. Špica. Ty teda jsou. Pochvalovali jsme si oba s bráchou křišťály a těšili se, jak si je doma přidáme do sbírky.

„Mamííí, a můžu si jednoho papouška vzít domů?“

„Néééé“ křičel brácha. Hmm, po cestě nazpátek k autu musím vymyslet, jak ho ještě přesvědčit. „Tak aspoň klokana, ... nebo žraloka?“

Autor: Alexandra Synac | úterý 8.11.2011 10:23 | karma článku: 5,60 | přečteno: 608x
  • Další články autora

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma: 8,96 | Přečteno: 165x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma: 15,70 | Přečteno: 979x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma: 12,24 | Přečteno: 208x | Diskuse| Ona

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma: 16,15 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Všechno nejlepší k prvním 60 dnům

Všechno nejlepší k 60 dnům v lockdown. A pevný nervy na mnoho, mnoho, MNOHO dalších. Hlavně to pořádně oslavit. Fiesta must go on. Já vím, šedesát dní nic není, i když nám to připadá jako věčnost.

25.8.2021 v 13:08 | Karma: 12,08 | Přečteno: 389x | Diskuse| Ona

Alexandra Synac

Děcka jedny nevděčný!

“Dvacet stupňů? Já do takový zimy nejdu.” To prohlásil v sobotu můj syn, když jsem celý rodině naočkovala sobotní výlet do přírody.

15.8.2021 v 9:37 | Karma: 22,27 | Přečteno: 710x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Zápisky z lockdownu 2.0 ...

?Nebývá moc často, že se v českých novinách píše o Austrálii. A když už, tak to nebývá zrovna nic moc pozitivního. Za poslední rok si vybavuju jen hrstku titulků - požáry, potopy, myši, a teď obklíčení Sydney armádou.

2.8.2021 v 5:36 | Karma: 18,90 | Přečteno: 476x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Stejná pláž 100x jinak

No stokrát teda ne, i když ... ale ne, ... nebo že by? ... mmm, radši ne. Přiznávám, nadpis je trochu clickbait, ale vadí to? Podle mého pláží a moře není nikdy dost. Tak mi snad odpustíš.

25.7.2021 v 16:49 | Karma: 13,15 | Přečteno: 393x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Když buš kvete v zimě

Australská zima je asi mým nejoblíbenějším obdobím. Teploty jsou snesitelné, takže se dá chodit ven na pořádný tůry, všude je okolo spousta zvířat, v noci je neuvěřitelně čistá obloha se zářící Mléčnou dráhou tak, že háže stín ...

18.7.2021 v 13:32 | Karma: 18,70 | Přečteno: 286x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Z vězení na ostrově aspoň do outbacku

?Neriskuju ráda. Sázení nebo hazardování s radostí přenechám jiným. (Mezi námi, můžu sázet ledatak akorát cibuli, a i ta mi zatím vždycky chcípla.)

11.7.2021 v 10:18 | Karma: 12,93 | Přečteno: 379x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Australskou zimu můžu

Jestli je něco, na co jsem si rychle v Sydney zvykla, tak je to zdejší zima. Chudák mamka, která mě furt musí poslouchat.

4.7.2021 v 9:33 | Karma: 16,11 | Přečteno: 377x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Lockdown tak trochu jinak

Tak a je to tu V Sydney máme další lockdown. Já vím, pro Evropu to není nic nového. Vy tam máte domácí vězení v malíčku.

27.6.2021 v 15:15 | Karma: 16,19 | Přečteno: 590x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Malý trek na Velké zdi

Xiao Yen, anebo Jimmy, jak nám sděloval v emailu, nás čekal v Pekingu na letišti přesně tak, jak jsme si přes email domluvili.

20.6.2021 v 9:57 | Karma: 13,88 | Přečteno: 236x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Když volá moře

Vy nemůžete sem. My nemůžeme tam. Tak posílám pár fotek z azurové náruče Pacifiku rozpínající se od nevidím do nevidím. Je ohromný. Jako velká modrá poušť. Jen je krásnější. Milejší. Přátelštější. Někdy.

6.6.2021 v 12:07 | Karma: 23,61 | Přečteno: 417x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma: 28,60 | Přečteno: 6307x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma: 21,50 | Přečteno: 1218x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma: 24,18 | Přečteno: 1949x | Diskuse| Ostatní

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma: 30,27 | Přečteno: 2978x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Dobré ráno ...

Svítaj svítaj svítáníčko, svítaj svítaj svítáníčko, chystaj milá snídáníčko. Svítaj svítaj svítáníčko, svítaj svítaj svítáníčko, chystaj milá snídáníčko.

3.7.2015 v 6:06 | Karma: 17,54 | Přečteno: 418x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

Vietnamská proměna listů v elixír mládí (fotomatiné)

Jako holka z vinařské rodiny bych sice mohla dlouho argumentovat, že oním elixírem mládí je víno, ale ne ve Vietnamu. Tam je elixírem mládí, zdraví, blaha, pohody a vnitřního klidu - lahodný zelený čaj.

13.6.2015 v 7:13 | Karma: 21,20 | Přečteno: 516x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2572x
srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/