Život za kanálem, aneb jaké je to vlastně žít s rodinou v Británii

Vím, že podle statistik život za kanálem je k ničemu. Vím, že tisíce Britů emigrují z různých osobních důvodu do jiných zemí zaslíbených (přiznávám, že i naše rodina se stala obětí upadající ekonomie). Vím, že je zde momentálně nejvyšší nezaměstnanost v historii od r. 1994, roku, tedy roku kdy jsem zde zapoustila kotvy poprvní.

díky za hezké foto synovci Honzovi, z jeho návštěvy

Většinou teprve až nám něco nebo někdo začne scházet, tak si toho začneme vážit. Na Čechách mi vždycky budou chybět nádherné hrady a zámky, přemyslovská historie, překrásná krajina, naše tradice a zvyky, nebo třeba čerstvé dalamánky a mamčiny buchty. A pro mnohé možná překvapivě, na mé adoptované zemi, Velké Británii, se také něco najde. Ať si říká, kdo chce co chce.

Ano, není to ta nejideálnější země, kde se dá uchytit nebo kde vychovávat rodinu. Počasí je vyhlášené pro svou nestálost. Pláže sice mají, ale moře je kolikrát tak studené, že do něj ani pes čumák nestrčí. Kdo má pořád hubnout po těch jejich zatraceně dobrých tlustých hranolkách. Na každou dovolenou musíte přes ten jejich kanál. Pro pořádný chleba si musíte skočit k frantíkům. Ale ...

Nemůžu si pomoct, mě bylo v Anglii dobře. A k mému velkému překvapení, je mi po ní, po pár měsících i v tak nádherné zemi jako je Austrálie, smutno. Já jsem v Anglii prostě doma. Se vším všudy co k tomu patří. V Anglii se cítím volná, mám zde pocit, že mě nikdo pokrytecky nesoudí podle toho jaké řídím auto, nebo v jak honosném sídle bydlíme. Nejsem zde obtěžkávána byrokracií, papírováním a úřadováním, ani se nemusím zabývat tím, jestli svému doktorovi dát za jeho práci flašku a bonbonieru, nebo jestli flaška stačí. V práci nikdo nehledí na tituly před nebo za jménem, v mnoha případech stačí že umíš a chceš dělat (samozřejmě, že záleží na profesi). Někteří si to mohou vyložit jako naivitu nebo  zahleděnost, ale Anglie mě osobně umožňuje být tím, kým doopravdy jsem, na nic si nehrát, nijak se nepřetvařovat, nic nikomu nenamlouvat.

Často a ráda jsem lidem odpovídala na četné otázky o životě za tou malou loužičkou. Nyní s nimi přišel synovec, který dokončuje vysokou a uvažují i s přítelkyní o Anglii, protože mají pocit, že by jim život na tomto malém ostrově mohl něco dát.

Tak jaké je to doopravdy žít dlouhodobě i s rodinou v Británii? nebudu se vyjadřovat o výši výplaty ani o daních. Zde jsou mé osobní postřehy z každodeního života, coby matky, manželky, rodičky, řidičky, bývalé pracující ženy, bývalé studentky a současné expatky na některé mi kladené otázky, kterým se podle mne liší život na tomto malém ostrůvku od toho v Čechách (o Austrálii nemluvě). Student, au-pair či „working professional“ má priority samozřejmě jinde, proto prosím berte tento fakt v potaz, pokud budete rozhořčeně chtít přidat nějaký komentář do diskuze.

Povrchně, laicky a neekonomicky

Celkově je nálada v Británii poněkud unavená. Nezaměstnanost i kriminalita stoupá. Dnešní rebelující mládež vyrůstala ve zlatých dobách labristů a Tonyho Blaira, a tak je zvyklá dostat všechno zadarmo a nic pro to nedělat, protože na to podle nich mají prostě právo. To se výrazně projevuje na každodenním životě zvlášť v některých čtvrtích a městech (Liverpool, Birmingham, Manchester, Bradford a Dewsbury, jih Londýna), kde nezaměstnanost rodičů je velmi vysoká a dědičná, vzdělání minimální a školní docházka nízká.

Není tajemstvím, že se život na přídavcích a různých druhů podpor stal pro mnohé životním stylem. Vláda se sice snaží různými programy a reformami tento přístup změnit a odstranit tak chudobu a trestat ty, co zneužívají sociální systém, ovšem nějakou tu generaci to bude trvat přeučit dědičně parazitující společnost na aktivně pracující jedince. Můžeme jen doufat, že státní peníze takto vynaložené i čas mnohdy doborvolníků, k něčemu bude (a podotýkám, že si uvědomuju, že tohle není problém jen v Británii).

Dalším faktorem k celkové únavě Britů

je, podle mého, narůstající islamizace a izolace indické a arabské (i nemuslimské) komunity, která se prohloubila zvláště po 11. září 2001. Jako snad všude, i zde to je ožehavé téma, o kterém vlastně nikdo moc nemluví. Možná v soukromí mezi čtyřma očima jako důvěrnému příteli vám někdo z Angličanů odhalí svůj názor, ale radši určitě zůstanou u svého oblíbeného počasí.

Funfárum

Británie se může pyšnit překrásnou plejádou Národních a městských parků, lesů a přírodních rezervací, kde nejeden Brit tráví svůj volný čas. To vše je obohaceno tisíci mílemi turistických stezek z jedné nádherné části země na druhou, s různými stupněmi obtížnosti, mnohé přístupné s kočárky nebo koly. Tímhle si mě Anglie, Skotsko i Wales naprosto získal, protože podle mě není lepšího způsobu jak trávit víkend s rodinou a jak poznat opravdovou britskou mentalitu.

Cestování po Evropě autem je poněkud limitované přejezdem přes kanál. Jízdenky je většinou lepší zarezervovat dopředu, ale není to pravidlo.  Na rozdíl od letecké dopravy - lodní není prakticky nijak omezená například v pokročilém těhotenství , bouři, sněhové kalamitě apod (samozřejmě vyjímky potvrzují pravidlo, neboť i to se nám stalo, že kvůli sněhové bouři ve Francii anebo doverskému silnému větru lodě nepremávaly).

Přejezd přes kanál s psama a kočkama je možný pouze se zvířecím cestovním pasem. Ten získáte přes veterináře, jeho vyřízení trvá asi 6měsíců, vyjde vás asi na £400 a je to každoroční opruz s obchůzkou kontrol, aby pas zůstal platný i na další rok. Pokud minete prohlídku i třeba o jeden den, můžete začít nanovo. Druhou možností je nechat vašeho miláčka ve zvířecím hotelu, pokud jedete na dovolenou, existuje jich bezpočet a je to úplně normální služba.

Sportování u dětí je pro mnohé rodiny spíše vyjímečné a velmi drahé. Je celkem běžné, že děti dělají různé kroužky od aikida až po záchranáře, ale vrcholová docházka je spíš vzácná.

Pokud jste s dětmi závislí na nekonečné síti dětských hříšť (mnohé financované EU fondem pro rozvoj, o který město v UK nemůže zažádat) rozesetých jako houby po dešti po celé České republice i v místech, kde byste je vůbec nečekali, rychle se probuďte ze sna, neboť v Anglii se s dobrým hřištěm setkáte spíše náhodně, mnohé budou 40let staré a zdevastované místními chuligány.

Místní „komunitní a rodinná centra“ a knihovny poskytují rodičům četné schůzky na hraní, čtení pohádek, přístup k počítači a jiné kroužky od zpívání až po jogu, vše velmi často zdarma, anebo za dobrovolný příspěvek. Tato místa, byla pro mě po mnoho let absolutní spásou a oázou. Je to také skvělá příležitost jak se začlenit do komunity, zvyknout si na nové prostředí pokud jste se třeba právě přistěhovali, najít přátelé a podobně.

Kam s penězi ...

Nakupování přes internet je na absolutní špičce a není věci, co by se nedala objednat, z velké části za poštovné zdarma s doručením na druhý den. Do tradičních kamených obchodů se chodí hlavně na koukání a když jsou slevy.

Stejnou samozřejmostí i u toho nejzákladnějšího účtu je internetové bankovnictví, a placení vašich účtů přes internet nebo telefonicky, tudíž odpadá chození na poštu se složenkama apod.

Charitativní obchody jsou velmi běžné v každé čtvrti, ulici, městě, jsou dobře zásobené a tudíž je velmi časté pro mnohé sem chodit a koupit použité oblečení nebo děcké hračky a zařízení za minimální cenu. Této služby jsem nikdy nevyužila, ale často, velmi často, tam odnáším velké tašky děckého oblečení a hraček, což je úžasná možnost, jak udržovat, jejich jinak na české poměry malé domy, v relativním pořádku.

Nesmírně si pochvaluju BBC kanály bez reklam. BBC má i samostatné kanály a doprovodné webosvé stránky s hrama a aktivitama pouze pro děti a mladistvé, opět bez reklam, a je to podle mého velmi dobrá, naučná televize bez násilí, nenávisti a rasového podtextu.

Dnes a denně ...

Léta mi trvalo se smířit s tím, že pokud nejste zrovna milionáři anebo nemáte ohromnou kliku a žadný žaludek, je prakticky nemožné si zde postavit vlastní dům podle svého. To mě osobně léta opravdu velmi vadilo, neboť jsem toužila si postavit svůj vlastní hrad (i s princem).

Asi proto, že jsme na ostrově, recyklování je prioritou každého městského úřadu.  Na vysoké úrovni je domácí odběr na recyklování nejen papíru, plastu, kovu ale i skla, zahradního odpadu a posledních pár let i bio (což opět u rodiny s dětmi je velká část odpadu od jakýchkoliv zbytků jídla, zeleniny, ovoce, skořápky, kosti, káva, pytlíky od čaje...). Paradoxně, myslím, že zvlášť anglické ulice jsou celkem zaneřáděné odpadky, které nenašly cestu do neexistujících košů. Těch sice přibývá, ale i tak jich je tu málo zřejmě kvůli bombovým útokům v minulosti. Vláda a školy proto investují hodně sil a peněz do opětovného učení dětí, jak nakládat s plechovkou od pití nebo papírem od sendviče.

Nemusíte se trápit s umýváním oken (osobně tento druh úklidu ze srdce nenávidím). V celé Brtiánii je běžné, že vám je přijdou mladíci umýt měsíčně, nebo za půl roku ... jak často chcete. Většinou si účtují něco jako £1 za okno, ale dá se smlouvat.

Co prochází žaludkem ...

Jedna z nejlepších věcí je váš týdenní nákup v supermarketu přes internet, který vám doručí až do kuchyně. Podotýkám, že co vím, tak to dělají opravdu všechny supermarkety, bez rozdílu, pokud tuto službu nenabízí, zákazníci jdou jinam. Ano, slyším ty pokrytce se smát. Ale nemusíte být jen zaneprázdněný pracující rodič a tuto službu budete milovat.  Můžete si třeba objednat váš nákup třeba z hotelového pokoje na Kanárech, aby byl dopraven jen na pár minut po návratu z vaší dovolené, kdy je v ledničce vykradeno a vy nemáte do čeho kousnout. Nač se trmácet ještě po obchodech, když vám stačí ta cesta z letiště.

V supermarketech jsou potraviny kvalitní, řekla bych stejně drahé jako v ČR, je velký výběr bio potravin od zeleniny až po maso. Pokud se vám nelíbí výběr v supermarketu, vždy máte možnost zajet na místní tržiště, nebo přímo k místním farmářům, kteří vám víc než ochotně vyjdou ve všem vstříc.

Škatule, škatule hejbejte se ...

Myslím, že řízení je velmi bezpečné. Britové jsou celkově velmi pohodoví řidiči. Mladistvé joyriding je i přesto časté, ale odehrává se většinou v noci, v lesích apod. Snad ne právě vaším autem. A pak ty jejich skvělá odpočívadla, dálnice, značení, odtahovka ... zkrátka vše od A až do Z, když sednete nejen s dětmi do auta, dělá cestování po Anglii velmi příjemné. Teda pokud necestujete o velikonocích, na květnový Bank Holiday, na začátku a konci prázdnin, na Boxing Day a v pátek večer. Taky je dobré se vyhnout M1, M25, M6 a M62, A64 směrem na východ, A1 okolo Scotch Corner a M74 do Glasgow, hlavně okolo Lake District.

Jezdí se samozřejmě vlevo a zvyknout

si na to, se dá během pár minut jízdy. S řidičákem je to jednoduché. Pryč jsou ty doby, kdy jsme museli i jako zkušení řidiči s mnohaletou praxí udělat britský řidičák jako 17letý začátečník, jinak jsme nemohli řídit ani firemní auto. Např. český student, žijící v UK dočasně, pokud má plný český řidičák, na něj může jezdit neomezeně pokud je řidičák platný.  Pokud po letech se stane rezidentem a plánuje v UK zůstat, je možné si zažádat o výměnu řidičáku za britský. Stojí to cca £50, online se vyplní se nějaké formuláře, ale efektivita DVLA je absolutně dokonalá, takže bych neočekávala žádné problémy, zdržení ani komplikace.

Pokud nežijete zrovna v Londýně a okolí, kde je lepší jezdit na kole nebo MHD, bez vlastního auta se dá těžko přežít. Je to smutné si to přiznat, ale bez auta se tady toho moc nepořídí.  Pro normální rodinu to znamená jedno malé posunovadlo na ježdění do práce, a jedno auto větší - rodinné. Není to luxus, je to absolutně normální běžná potřeba. Auta jsou samozřejmě zadarmo nejsou, jejich údržba také není levná, ale co vám bude dělat největší díru v peněžence je týdenní nákup nafty a benzínu. Ceny těchto komodit , pro mě nepochopitelně exponenciálně rostou snad každým dnem. Plná nádrž vás ještě před pár lety přišla na necelých £40, dnes £80 víc, ale může nás uklidnit jen to, že ceny takto stoupají v celé Evropě.

Jednu věc, kterou silně zde v Austrálii postrádám, je fakt, že děti mají veškerou MHD dopravu zdarma. Ta je v celku relativně dobrá, a to jak vlakem, MHD anebo celonárodní autobusová síť. Když budete chtít remcat, tak se samozřejmě vždycky něco najde, ale život je na tohle moc krátký a je lepší si užívat toho co je, než nadávat na to, co není.

Obdobně si často pochvaluji dedikovaná parkovací místa pro rodiče s dětmi, anebo vstupné do muzeí pro děti zdarma. Nehledě na to, že spousta muzeí je po Británii zdarma i pro dospělou veřejnost, což je podle mého jedna z nejlepších pozůstalostí Tonyho.

Hurá hurá – škola volá! A co teprve doktoři! ...

Školka při státní škole od 3let (preschool) je, díky státnímu příspěvku, zdarma na 15hodin týdně. Dobré soukromé školky jsou od 8 – 18.00hod, za den si účtují od £40 - £80, což měsíčně vychází při plné docházce na zhruba £900 a tudíž si je dovolit může jen určité procento lidí. Můžete ale zažádat o výpomoc s financováním.

Také u těchto soukromých školek je možné pobírat příspvek od státu na slevu z školného na 15hod týdně. Částka je to sice zanedbatelná, ale přesto se hodí. Pak mpůžete zažádat o různé rodinné podpory a příspěvky, které vám sociálka přidělí na základě vaší osobní situace. http://www.direct.gov.uk/en/MoneyTaxAndBenefits/BenefitsTaxCreditsAndOtherSupport/index.htm

Co se týče základní školní docházky, tak předem podotýkám, že se nebudu zmiňovat o privátním školství, o kterém nic nevím. Docházka do školy začíná v září po dosáhnutí 4. roku dítěte. Je zdarma, ale od každého žáka se předpokládá jistý školou daný finanční roční příspěvek na údržbu budovy, hřiště, nové zařízení atd.

Kvalita školství je asi tak jako všude na světě silně diskutabilní. Celkově to ovšem záleží kde žijete. Zjednodušeně: Výhoda je ta, že si můžete vybrat jakou školu chcete. Dítě není zapsáno prostě do nejbližší školy vašemu bydlišti. Můžete si vybrat a dojíždět třeba 2hodiny, pokud chcete. Na internetu máte možnost si přečíst nezávislé audity jednotlivých škol a na jejich základě se můžete rozhodnout, která škola Vám nejvíce vyhovuje a tam se i přihlásit. Střední školy se pokoušejí přestavět různými „revolučními“ účilištěmi (kuchařské, stavební ...) a specializovanými školami na jednotlivé obory (naše zdravotní, ekonomická, hotelová, veterinární ...). Vysoké školy jsou podlé mé zkušenosti celkově velmi dobré a ve světě se neztratí.

Zubař i lékař, včetně léků, je do 16let zatím zdarma. Zdravotní péče a léky jsou také zdarma těhotným a všem rodičkám 12měsíců po porodu. Říkám zatím, protože vím, že momentálně NHS prochází velkými zásadními změnami, které se dřív nebo později stanou a již teď mají řadu odpůrců. Vláda se těmito reformami pokouší o kritické změny o přežití NHS, z nichž některé jsou kontroverzní víc než ty druhé. Ale myslím, že zdravotnické služby se díky, změnám v rozpočtu na přední linii, velmi brzy změní.

Maminky jsou doma většinou do 6 – 12 měs. věku dítěte (podle rodinné situace), pokud máte štěstí a opravdu dobré místo, je možnost se vrátit do svého původního zaměstnání buď na poloviční úvazek, tj. 16hod týdně, aby se mohl pobírat rodičovský příspěvek od státu; anebo na plnou pracovní dobu. Dítě je po tuto dobu hlídáno buď v soukromé školce, firemních jeslích anebo au-pair apod. 3 roky vám místo ale nikdo nikde držet nebude.

K otázce mateřské dovolené bych se nejradši nevyjadřovala, neboť velmi záleží na individuální situaci. Obecně platí, že na placenou mateřskou dovolenou můžete nastoupit maximálně 11týdnů před porodem,  celkově nesmí přesáhnout 52týdnů. Státutární úroveň mateřské záleží na mnoha faktorech, mimojiné výši platu, počtu odpracovaných měsíců atd. Osobně, protože jsem byla u stejného zaměstnance přes 24 měsíců, měla jsem nárok na plný plat po dobu 6ti měsíců mateřské, zbývajících 6 měsíců se částka procentuálně snižovala. Ekvivalent české 3 leté mateřské neexistuje.

Máte možnost rodit doma nebo v nemocnici, nikdo vás k ničemu nenutí. Riziko je jen a jen na vás. I v normální státní nemocnici máte možnost rodit v bazénku nebo s vaší dulou, se svíčkama, hudbou, nebo co si myslíte, že vám daný okamžik zpříjemní. Otec je vždy přítomen, pokud si nepřeje jinak. Odběr placentárních kmenových buněk si také můžete osobně zařídit a nemocnice vám většinou vyhoví (pokud nejsou životu nebezpečné komplikace).

Co ještě? ...

Některým našim známým se staršími dětmi, dělá starosti „binge drinking“ – tedy flámování po nocích a přehnané pití alkoholu. Osobně nikoho neznám, ale vím, že v některých rodinách, holky už od 12-13let chodí večer po klubech natajno. Alkoholismus, kouření, drogy i nechtěná těhotenství jsou u mladistvých podle některých debatních pořadů víc než běžné.

Pro a proti na životě v Británii je jistě dost na celou knihu. Snažila jsem se vybrat ty nejzajímavější z dlouhodobého pohledu mladé rodiny. V diskuzi budu ráda reagovat na slušné dotazy a příspěvky k věci. Děkuju.