Jak připravují budoucí prvňáčky na školu v Austrálii

19. 01. 2012 7:30:31
A máme to tady, školní rok za pár dní začíná. Uteklo to jako voda a jakoby mávnutím kouzelného proutku, má dcera si za pár dní oblékne uniformu a přidá se k tisícům školou povinných australánků. Dcera měla sice začít základku v září loňského roku v Anglii, ale kvůli přestěhování k protinožcům se tak nestalo. No, a v Austrálii, protože je všechno vzhůru nohama, škola začíná po letních prázdninách až začátkem února.

Baby blues (r)

I vy v Čechách se vlastně touto dobou se svým nastávajícím prvňáčkem chystáte ke slavnostnímu zápisu. Já můžu srovnávat s Čechama jen s určitou dávkou nadhledu, jak to posledních pár let vypadá v českých školách mám jen hrubou představu, ale jedno vím jistě: v Anglii ani v Austrálii si na slavnostní zapisování do školy nepotrpí. Tam jdou rovnou k věci. Prostě vám dojde dopis s patřičnými informacemi kdy a kam se dostavit na „den otevřených dveří“, brožurkou školy, formulářema na vyplnění, seznamem potřebných školních potřeb, a kde je pořídit a v neposlední řadě jakou uniformou sehnat a kde.

Říkáte si a v čem je ten jejich den otevřených dveří jiný než ten náš zápis? Možná se to zdá přehnané, každopádně je to jen můj názor, ale v jednom a to v osobním kontaktu. Nemůžu si vynachválit přístup školy k nám, rodičům, a její zájem na naší informovanosti a potažmo na přípravenosti dítěte na nástup do školy.

Školkou i příjímacím procesem na základku jsme si prošli i v Anglii a bohužel nemůžu nesrovnávat. Ale jenom rychle. Líbí se mi totiž, že tam je státní školka, tedy naši velkáči, při základce, na kterou byste rádi, aby se vaše dítě dostalo. Obě třídy, tedy pro velkáče i přípravku, jsou vedle sebe, a ke konci roku, ty děti, které přestupují do přípravky tráví každý den určitý čas v této třídě pod dozorem asistentky. Dítě si tak pomalinku zvyká opět na prostředí, strukturu hodiny, učí se správnému chování, že musí sedět a poslouchat a podobně. Nástup do této třídy v září není proto žádný šok, protože důvěrně zná jak učitelku tak i prostředí.

Ale zpět do Austrálie. Na onen den otevřených dveří jsme byli, spolu s ostatními rodiči, pozvaní na první pátek v prosinci. Učitelky a jejich asistentky si rozebraly rozjívené děti, usadily je na koberečky před bílou tabulí a všichni se začali seznamovat. Nás rodiče odvedla paní ředitelka, co se krátce usmála na děti a všem se představila, do vedlejší prázdné třídy. Tam nám bylo nabídnuto občerstvení a následovalo přijemné oslovení paní ředitelky, v doprovodu paní ze sekretariátu, zdravotní sestry a dvou učitelek.

Nebyly to žádné prázdné řeči. Všechny dámy mluvily k věci, prakticky a fakticky. Všem záleželo na tom, abychom do posledního písmenka věděli na koho se obrátit v případě potřeby, co se od nás čeká a co se čeká od dítěte.

Hlas paní ředitelky byl příjemný, ale s autoritou. Věděla, co nám chce sdělit. Věděla, jak důležité je udělat dobrý dojem na rodiče i děti, aby všichni byli spokojení. Věděla, že informovaný rodič je spokojený rodič a potažmo i spokojené dítě. Věděla, že strávit s rodiči pár minut na začátku školního roku a předat ty nejdůležitější informace předem, je mnohem lepší než řešení individuálních trablů každého žáka, nebo mít nešťastné dítě ve třídě, které pláče, není spokojené, kazí atmosféru celé třídě, a ruší učitelku ve výuce a nechtěně si tak získává nežádané nálepky.

Ředitelka začala tím, jak nám nezávidí nastávajících pár týdnů a že si uvědomuje kolik nás čeká ohromně těžké práce. Veškerá zodpovědnost bude totiž jen a jen na nás, aby dítko do školy bylo připravené a mělo svou dušičku v klidu a úsměv na tváři. Trochu jsem v tento moment nerozumněla a v duchu jsem si myslela své. Ale pak se ukázalo, jak se mýlím a jak jsem nástup do školy podcenila. Není to jen o nákupu správné tašky, pastelek a tenisek. Na pohodový nástup do školy se musíme všichni, tak jak koneckonců asi na všechno, trošku připravit.

Prvním bodem na ředitelčině seznamu byla naše role ve vysvětlování, jak je důležité pro dítě, aby rozumnělo koncept školy, co se tam bude dít, jak to tam bude probíhat a proč tam musí chodit. Asi ani ten nejchytřejší šprček si neuvědomuje, že školou mu začíná sakra dlouhé období, ze kterého se jen tak nevykroutí ať se vzteká, dupe a mlátí sebou o zem do álelůja. Bezstarostnému hraní ve školce je jednou pro vždy odzvoněno a asi ne každé dítě na to rádo přistoupí. Útěchou buď mu jen to, že je každé ráno ujištěno, kdo si pro něj na konci každého dne přijde.

Paní ředitelka pokračovala a kladla nám na srdce, že je dobré dítěti vysvětlit jak se chovat k paní učitelce a spolužákům, že je nutné slušně pokaždé pozdravit, jak klást otázky, jak říkat prosím, děkuji a omluvit se a jak doma vypilovat poslední nedodělky na komunici s ostatníma dětma.

Tyhle body šly tak nějak mimo mě, protože myslím, že tyto problémy doma s děckama nemáme. Ale co mě překvapilo a na co jsem nikdy nemyslela je, že se musíme ujistit, že je dítě schopno samo otevřít aktovku, pouzdro nebo zásobník na svačinu. V tento moment celou třídou zašuměla vlna smíchu doplněná pokyvováním hlav rodičů, co mají starší děti a tímto si už prošli. Několik minut jsme poslouchali jedné příhodě za druhou jak právě jejich děti v tomto selhaly.

Dalším humorným tématém byla prosba, abychom dohlédli na to, že naše dítě umí jít samo na záchod, rozepnout a zapnout si kalhoty a zase se správně oblíct. Obout si správně boty, nasadit si čepici na hlavu a ne na nohu a pak hledat kde je druhá ponožka, nebo třeba zapnout knoflíky na bundě a podobně. Z toho jakou vzrušenou reakci tohle téma vyvolalo mi bylo jasné, že i takhle banální denodenní úkony můžou být ze strany rodičů podceněny.

Úsměvy z tváře nám ale zmizely hned, jakmile jedna z učitelek převzala slovo a seriozně nám vyprávěla abychom dítko poučili jak se neagresivně postavit proti někomu, kdo mu třeba ubližuje, říká škaredá slova nebo něco bere. A hlavně aby věděli, že se nám s tím můžou svěřit a neskrývat to v sobě. Hm, pomyslela jsem si, tak tohle tu mou malou cácorku opravdu naučit musím, ta je se vším a s každým vždy brzo hotová. Po kom asi bude?

Moje zápisky se rozrůstaly, ale dámy nekončily. K protinožcům asi teplé obědy pro dětský žaludek ještě nedošly, nebo už zase odešly, nevím, možná na privátních školách mají jídelny. Fakt je ten, že se musím smířit s tím, že tady si svačinu, oběd i pití musí nosit z domu. Můžu se jen modlit, že to jídlo sní a nespláchne do záchodu nebo nevymění za hlouposti. Jo, tak to jí určitě budu muset dát pár pohlavků předem, aby jí něco takového ani nenapadlo. V které pohádce to bylo, že trestat je potom nemá cenu?

Je také dobré, aby dítě při prvních pár dnech docházky bylo u balení tašky, aby si ji poznalo a samozřejmě, aby vědělo co v ní je a nemuselo se pak učitelce vymlouvat.

Samozřejmostí je, že by každé dítě mělo rozpoznat a pokud možno i napsat své jméno. A dobré je, aby umělo zpaměti svou adresu a vaše telefonní číslo. Myslím, že je dnes i v Čechách už samozřejmostí mít všechno oblečení i školní potřeby podepsané nesmazatelnou tužkou. Je to vážně dobrá věc.

„A maminky,“ loučila se s námi paní ředitelka, která spěchala za dalšími povinnostmi , „nezapomeňme na sladký dobrý spánek. Pokud nejsou zrovna vánoce nebo narozeniny nebo nějaká slavnost, hezky šupky dupky do hajan ještě před klekáním.“ Pak následovala výzva k otázkám, pár ruk šlo nahoru, včetně té mé (teda hlavně té mé). Učitelky i zaměstnankyně z kanceláře nás provedly objednávajícím procesem na školní potřeby a uniformy. A asi o hodinu později, jsme všichni vycházeli nadšeně vyhlížející tu svou ratolest.

Po cestě domů mi dcera vyprávěla, jaké to mají ve třídě, co za kamarády má, jaká je paní učitelka a co všechno dělali, jak se naučili novou písničku a jak se nemůže dočkat, až zítra půjde zas (v duchu jsem si už připravovala román jak jí vysvětlím, že do školy půjde zase až za týden?).

Tato orientační návštěva se opakovala celkem čtyřikrát, vždy na hodinu jednou týdně. Dcera si pokaždé, kromě velkého úsměvu na tváři, zářivě hvězdě na tričku a několika razítek na ruce „well done“, „great job“ a „fantastic“, přinesla domů několik listů s aktivitami, na kterých pracovali a které může dokončit doma. Mimoto děti na každé návštěvě provedly učitelky školou, aby se obeznámili s prostředím a aby v jejich první den neměli hrůzu z velké neznámé budovy, kde jsou poprvé v životě. Nevím, jak vy, ale já si svůj první den ve škole pamatuju, jako by to bylo včera. Vzpomínám si na dlouhou černou chodbu, obrovské dveře, které jsem nemohla otevřít a všechno mi připadalo velikánské a hlavně neznámé. Určitě nepřeháním, když přiznám, že jsem se ve škole prvních pár dní bála. Pravda, dnes vypadají školy jinak, ale i tak si myslím, že je skvělý nápad provést děti po škole a ukázat jim například kde jsou záchody a celkově aby se dokázali zorientovat. Což o to, já bych si to vyžádala od ředitelky i v Čechách, jenom nevím, jestli každý rodič má takovou odvahu anebo si řeknou, že to je práce učitelky.

Pak už nebylo nic jiného než ta samá otázka asi 375x za den „mamíííí, kdy jdu do školy?“, kterou mě šikovně vytáčela do nebeských výšin. A tak jsme si udělaly kalendář, kam si napsala den kdy tam jde poprvní a k datumu nalepila obrázek oblíbené Zvonilky. Aspoň se mě nemusí každých pět minut ptát a místo toho se rychle běží podívat a spočítat kolik dní jí ještě zbývá. Ještě 23! Áááách jo! Jak já to s ní ještě tolik dní jenom vydržím ...?

A pak krátce po vánocích, tedy asi měsíc před začátkem školy, dceři došel dopis od její nové paní učitelky. Na zkopírovaném papíře byla pěkná usměvavá fotka paní učitelky a následoval text ve stylu: Ahoj, já jsem tvoje nová paní učitelka Nováková a budeme mít spolu hodně legrace. Minulých prvňáčků jsem se ptala, co je nejvíc bavilo. A pak následoval výčet asi dvaceti různých věcí co prvňáčky za celý loňský rok nadchlo nejvíc. Dcera byla nadšená, že půjde do ZOO a bude držet hada, že půjdou na výlet k záchranářům, že se naučí čínsky, protože psát a počítat už ona přece umí, a že bude o přestávkách blbnout na hřišti a prolízačkách. Celá nadšená si dopis přivlastnila a pečlivě jsme jej nalepily na zeď v jejím pokojíčku, kde visí doteď a na kterém ji často slyším jak lámaně se snaží číst jednotlivá slovíčka a jindy jí musím přečíst celý dopis znovu. Nevím, jestli si učitelky uvědomily, jak jednoduchý dopis projetý kopírkou nadchl a změnil svět jednoho malého prvňáčka. Celkem dobrá věc, takový dopis dítěti ...

Možná něco, co by mohly i české školy a školky aplikovat, aby děti měly jejich první dny ve škole co nejpříjemnější.

A já? Já za sebe slibuji, že připravím své děti do školy jak nejlíp to půjde. Ale za jejich dokonale vzorné chování rozhodně neručím!

Přeju Vám krásný den plný veselého dětského smíchu ...

Autor: Alexandra Synac | čtvrtek 19.1.2012 7:30 | karma článku: 36.73 | přečteno: 7066x

Další články blogera

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 165 | Diskuse

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 979 | Diskuse

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 208 | Diskuse

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 346 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 93 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 500 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 236 | Diskuse
VIP
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2482

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...