Když večer nemůžu spát

15. 03. 2012 7:37:23
Den konečně vystřídala noc. Z postele vidím zářit nakousnutý měsíc vysoko na diamantové obloze. Děti spokojeně spí. Manžel taky. Jen já se převaluju ze strany na stranu a snažím se pochopit, proč se přes den sotva vleču a mžourám očima jak netopýr a teď, když děti i manžel konečně spí a všechno je v klidu a já mohu spát, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka.

Uklidňuje mě šumění moře, ale je tak dusno a horko, že přestože jsem přikrytá jen prostěradlem, stejně neusínám. Pozoruju, jak na budíku utíkají minuty. Něco málo po druhé se zvednu, políbím svou druhou polovičku na tvář a odcházím.

Namáčím si nohy v příjemně chladném oceánu. Mám husí kuži. Konečně mi je chladno. Měla jsem si vzít svetr. Chladný vánek z jihu mi ovívá tvář, pohrává si s mými vlasy a lechtá mě jimi po zádech. Je to příjemné. Zhluboka se nadechuji a nechávám se naplnit dokonale čistým a čerstvým vzduchem až to uvnitř bolí.

Ticho. Úplné ticho. Jen šumění moře, šplouchání vlnek a jemné praskání mořské pěny o mé nohy. Nemůžu si pomoct a samolibě se usmívám nad tím krásným pocitem. To ticho je paradoxně ohlušující. Od rána do večera poslouchám děti, jak štěbetají jeden přes druhého, telefonáty, rádio, televize, cédéčka, auta, kolemjdoucí... pořád někdo, pořád něco. Každý má nějaký hlas. Je krásné slyšet prázdné, hluché, černé nic. Je krásné zastavit se a poslouchat svému hlasu uvnitř, o kterém jsem si ještě před chvílí myslela, že je už dlouhá léta nenávratně ztracený.

Pomalu se vzdaluji po vylidněné pláži od domu. Měla bych se otočit a jít domů, moře se také jakoby se mnou loučilo a nějak se utišuje, vlny jsou menší a tišší, vzdálenější. Na okamžik jsem se zasnila a nechala se jimi unášet do exotických dálek, zatímco mě něžně laskají po celém těle a jemnými dotyky mně ochraňují jako novorozeně.

Hlava se mi začíná pročisťovat a já si uvědomuju kde a proč tu jsem. Vítr dělá zázraky. Bez zeptání odnáší všechny mé starosti, obavy a nejistoty, osušuje mi slzy z tváře a jsem vděčná, že neočekává nic nazpátek. Po dlouhé době cítím, že má únava ze života, vyčerpání z každodeního dávání, vysílení z panického hledání smyslu a cesty ven z nekonečného labyrintu života, je vystřídána povznášejícím zábleskem naděje.

Začíná mi být už velká zima, tak se otáčím domů. Daleko na horizontu vidím první růdé záblesky ranních červánků, které tančí po obloze jako stuhy našich stárků při krojovaných hodech. Najednou mi dochází, jak mi je smutno. Přítelkyně Samota občas přijde nečekána, nezvána, ale jsem na její přítomnost za ty roky už zvyklá. Pozdravím se s ní a chvíli ji toleruji, protože vím, že za pár dní zase odejde jinam.

Denně sice potkáváme desítky tváří a s některou dokonce vyměníme pár společenských slov. Dobrých známých, kolegů a sousedů máme už taky pěknou hrstku, děti si užívají se svýma novýma kamarádama, ale jsme sami. Přesto jsem ale naplněna jistou hrdostí z toho, co všechno jsme za těch pár měsiců zvládli a naučili se. Aklimatizace byla a je dlouhá, bolestivá a psychicky náročná, ale úspěšně se nám daří být neviditelní a jako ten nejpřizpůsobivější chameleon splýváme s davem a okolím. Žijeme jako místní a učíme se pravidla neznámé džungle. Integrace je důležitá.

Jsem jakoby nadnášena silou větru a posilněna tou neviditelnou energií, kterou jsem zázračně získala. V hlavě mám uklizeno a do posledního vím, co všechno hned ráno začnu zařizovat, kam musím dojít a na co si s dětmi budeme hrát.

Už aby bylo ráno, jenže zrovna teď se mi chce tak strašně spát...

A proč nemůžete spát vy?

Autor: Alexandra Synac | čtvrtek 15.3.2012 7:37 | karma článku: 14.76 | přečteno: 1332x

Další články blogera

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 165 | Diskuse

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 979 | Diskuse

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 208 | Diskuse

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 346 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 131 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 146 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse
VIP
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2482

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...