Češi v Austrálii

To mi tuhle jedny šikovné české ručičky tady v Melbourne, konečně spravily mou polámanou ledničku (moc pěkně děkuju), co jsem si dovezla z Evropy a která od vyložení z kontejneru nefungovala. Co jsem se naprosila australských opravářů, ale nikdo se na ní nechtěl ani přijít podívat. Už jsem to málem vzdala, ale tuhle jsem v jednom z čísel Kvartu, vydávaný českými krajany sdružené pod Českým a Slovenským Sokolem zde v Austrálii, narazila na inzerát českého opraváře ledniček. Pán přišel, viděl, ledničku si ze všech stran prohlédl, pak si ji odvezl, spravil a fungující mi ji za dva dny vrátil. Ha! A já mám po půl roce zase ledničku. A všichni australští opraváři se můžou jít klouzat.

Je to tak. Češi jsou už dneska fakt všude. Stačí se zběžně podívat na mé počítadlo návštěvníků. Nikdy jsem to sice nezkoušela, ale jestli tam najdete zemi, která ve výčtu chybí, tak bych se fakt moc divila. Dejte mi vědět, kde ještě nejsme.

To, že jsou Češi ve velké míře zasotupeni i v Austrálii je samozřejmě jasné. Co jsem nevěděla je, že první Čechy hnala zlatá horečka už okolo roku 1850 (byť úplně první Čech v Austrálii byl přes Londýn uprchlý zločinec, nějaký Marek Blycher v 1830) a obyčejná touha zbohatnout na místním zlatě. Podle jednoho skleněného panelu (strašně blbě se to fotí) na jednom krásném mostě přes Yarra, uprostřed Melbourne, se česká komunita v Austrálii ale vážně rozrostla až po druhé světové válce. Druhá vlna pak přišla v 68, kdy už nás tu bylo přes 5000. Překvapivě, spousta se jich vrátila po 89, ale novodobá vlna po roku 2000 zvýšila čísla Čechů trvale žijících v Austrálii na zhruba 10000. Jenom zde ve státě Victoria nás jsou skoro 2000 (studenty a turisty nepočítaje). A je fakt, že se tu dá třeba zajít si do české hospody Koliba na vepřo-knedlo-zelo, nebo se tu dá sehnat Alpa, Becherovka, povidla, Mattoni nebo Bohemia Crystal a samozřejmě i český opravář ledniček.

Osobně jsem nikdy moc nebyla fandou českých komunit v zahraničí a vždy jsem se jim cíleně vyhýbala. S příchodem dětí jsem ovšem dospěla k tomu názoru, že pokud chci, aby děti alespoň trošku ovládaly český jazyk (přece nebudu překládat babičkám), a měly alespoň základní ponětí o české kultuře, historii a národním cítění, tak se občasnému setkání s krajany nevyhnu. Nevím, jestli mi to k něčemu je, ale cíleně se snažím české komunity vyhledávat aspoň kvůli dětem. A když někde nějaká česká skupinka pořádá Mikuláše nebo velikonoční táborák - jsme tam. Dech mi ovšem vyrazilo, když jsme jednou v neděli po cestě na nějaký náš výlet, naladili na rádiu vysílání česky. Tady v Austrálii! No, kdo by to byl řekl? Já teda ne.

Škoda jenom, že mé děti jsou už velké a že s nimi nemůžu chodit do malého českého mateřského centra k paní Martině Smith ([e-mail]) v East St. Kilda (200 Alma Road), kde se české maminky s dětmi schází na hraní každý pátek od 10-12 hodin. 

Nevím kolik Čechů trvale žijících v Austrálii mluví a učí svoje děti a vnoučata doma česky, ale vím, že spousta se jich, sdružuje pod Národním Domem Sokol v Melbourne a v Sydney. Sokol v Melbourne například nejenže má kurzy češtiny pro dospělé, ale pořádá spoustu  společenských akcí pro mladé i pro rodiny. Od tradiční taneční zábavy, přes koncerty českých umělců, posezení s přáteli u kávy a zákusku až například po Mikulášovu nadílku.

Moje děti se také moc těší na jimi moc oblíbenou sobotní českou školičku v Mentone, kde se pod vedením paní učitelky Vlasty Šustkové (tel.[phone]), v hale kostela St. Mathew (na rohu Park Road a Nepean Hwy), učí zábavnou formou mnohem víc než jen česky číst i psát. Výuka pro děti od 4-12let za 8AUS$, každou druhou sobotu od 14.00 do 15.30h., je navíc obohacena zábavným cvičením, kreslením, tradičními českými říkadly i písničkami, což jsem nesmírně ocenila, neboť jsem to už pomalu vzdávala s dětmi se učit česká říkadla a písničky. I po letech mi totiž připadalo, že jsem je vůbec nic nenaučila. Babičkám na skype vždy radši odzpívaly písničku anglickou. Ale světe div se, přijdeme do školky a i mé děti najednou otevřou pusu a všechny písničky a říkanky, jakoby mávnutím kouzelného proutku odzpívaly nebo odříkaly. Jenom jim zkrátka chyběl ten kolektiv. 

Se starší dcerou jsme několikrát dokonce absolvovaly nedělní celodenní českou školu v Sokole v North Melbourne pod vedením paní učitelky Zuzany Vasitch ([e-mail]).  Podobný program mají i každou druhou sobotu v 10h ráno, ale to jsme zatím ještě nikdy neměli čas se vymotat z peřin. ND Sokol je relativně v centru Melbourne, a i když parkování na ulici je možné, pár metrů od domu zastavuje tramvaj č.57.

Život v cizí zemi má své radosti i svá úskalí. Každý si zvyká jinak, a právě k tomu, jsou tyto komunity dobré. Nejde jen o získání cenných informací o životě v Austrálii, o tipech na integraci anebo výměnu názorů na rozvoj češtiny doma. Myslím, že ať už je člověk kdekoliv ve světě, práce krajanů v těchto spolcích je nenahraditelná. Protože bez těchto občasných setkání, by upevnňování češtiny bylo nepopsatelně složitější.

Překvapivě, náš boj s češtinou je v Austrálii poněkud snadnější než byl třeba v Anglii, kde jsme také strávili dlouhá léta a bohužel v našem okolí žádná podobná komunita s daným programem nebyla, přestože Čechů tam bylo taky jako hub. Je vidět, že čím dál od domova, tím silnější a pevnější komunita. Fakt je ale ten, že kdybych neměla děti, nikdy bych asi něco podobného nevyhledávala.

Rozhodně ale dám na doporučení jedné sympatické slečny, která ke mně přišla s dotazníkem, když jsem obědvala na Fed Square, a z níž se vyklubalo, že je česká studentka  na zdejší univerzitě. Ta mi doporučila Šumava Peksa Park zde v Melbourne v Belgrave, který mimojiné pořádá každý rok festival všeho českého a slovenského VODAFEST, spoustu jiných víkendových akcí a každoročně i český dětský tábor, kterého se nemůžeme dočkat. Na Šumavě jsme teda osobně ještě nebyli, ale soudě podle toho, co o ní říkají ostatní, je tam velmi příjemná atmosféra a určitě každý český student, rodina i turista se zde bude cítit jako doma.

A co vy? Stýkáte se rádi s Čechy v zahraničí? Mladým stačí na všechno Facebook. Jak navazujete kontakty v zahraničí vy? Máte nějaký tip? Učíte svoje děti česky, přestože žijete trvale v zahraničí?

PS: Chtěla bych se omluvit své paní učitelce češtinářce, která mi tloukla do hlavy pravidla pravopisu u velkých a malých písmen, a já to stejně zapomněla.

Mohlo by se hodit:

www.cechoaustralan.com/, www.krajane.net, www.facebook.com/slovakabroad, www.facebook.com/groups/cesiaslovacivaustralii/,  www.czechandslovakschoolofsydney.org.au/, www.csbh.cz/kontakt