Mohlo by být mnohem hůř ...

11. 01. 2014 9:47:17
Vzduchem se line vůně hranolek a smažených ryb. Sluníčko se chystá do peřin a nechává je ještě na poslední chvíli provětrat. Vzduch je horký a nejpříjemněji je v chladném moři, v němž líně polehávají desítky lidí. Nad hlavami krouží uřvaní racci, kteří čekají na vhodnou příležitost, aby se smrtihlavem mohli spustit pro někým upuštěnou hranolku. Nikdo si nikoho nevšímá, jen pejskaři, co vykonávají svou pravidelnou večerní pochůzku, občas prolomí bariéru veřejného ticha nějakým přísným povelem.

_MG_5615.jpg

Schoulená.

Sama.

Svírá ji bolest. Krvácí. Ale nikdo se nehrne jí pomoci. Její rány nikdo nevidí. Nikdo je nikdy neuvidí.

Chce se ztratit. Být neviditelná.

Tady si jí nikdo nevšímá, jen krásně prohřátý písek ji laská rány. Bezcílně si v něm kreslí prstem a představuje si své blízké šťastné.

Představy a vzpomínky jsou to jediné co má.

Okolo ní chodí desítky nohou a nechávají pouze v písku svůj otisk. Noha za nohou. Člověk za člověkem. A přece je sama. Písek se drolí pod nohama a dělá si co chce. Tak jako její duše. Dnes nechce poslouchat její příkazy, že musí být silná, že si nesmí věci takhle brát. Pro tentokrát ji nechá.

Není to tak často, co ji má možnost vyslechnout. Za ty dvě desítky let života mimo domov, kde vyrůstala, si snad ještě nikdy nestěžovala. Většinou ji ostrými myšlenkami zažene někam do kouta a nevěnuje jí žádnou pozornost. Musí! Jedině tak se dá venku přežít.

---

Někdy není třeba prolamovat hrobové ticho v taxíku. Někdy to jde úplně samo a člověk má pocit, že vedle sedí někdo, koho moc dobře zná. Ještě za sebou ani nezabouchla dveře a Edward ji už vypráví svou životní story. Ani neví jak to všechno začalo. Zrovna začal svou noční a tak se asi cítil v dobré náladě.

Během svého vyprávění zběžně ukazuje na osahané a sluníčkem vybílené fotky své rodiny, přilepené na palubce. „Jo jo, mám jich 7. Nejstaršímu je 18 a nejmladší je 11 měsíců. Manželka je ale nemocná. Asi bude potřebovat operaci. To bude těžké.“

Vyjeveně na něj kouká a vzdává mu hold za tolik dětí. Nemůže to pro ně být lehké, tady, v Austrálii, kde černochů je jako šafránu. Láme si hlavu nad tím, kolik musí stát devět zpátečních letenek do Somálie. Nediví se, že doma mnoho let nebyl.

„Ale táta, ten stejně žije se svou čtvrtou manželkou v Londýně. Jenom máma se čtyřma bráchma je v Somálii. Ale jsme si všichni moc blízko. Ale jóóó, fuška to je, udržovat vztah s dvacet jedna (21!) sourozencem a bez skypu a emailu to nejde, ale fakt si nestěžuju. Navíc, každý měsíc jim stejně posílám peníze tak se aspoň musím ujistit, že došly.“ Upřímně se zasměje a rozjíždí se na zelenou.

V krku jí trošku vyschlo, když si uvědomila, že živí doma manželku, k tomu sedm dětí a ještě ušetří, aby dobrovolně posílal své, po nocích vydělané, peníze domů na podporu své rozrostlé rodiny. „Jo, je to těžké z jednoho platu to všechno táhnout. Ale tady, tady je bezpečno, máme co jíst a máme jistou střechu nad hlavou. A hlavně, tady děti mají šanci ze svého života něco udělat. Nemám si na co stěžovat. Taky bych mohl být v Somálii. A to by pak mohlo být mnohem hůř.“

---

Do očí jí vletěl písek vykopnutý dětmi, které okolo proběhly. Nevšímá si jich a trucuje dál. S opovrženým posměchem se v duchu škodolibě směje sama sobě. Jestli ji někdo pozoruje, musí si říkat, že je blázen s rozdvojenou osobností. Jako chudák Gollum, který neví, zda Froda chránit či jej shodit někde ze skály.

Na co si vůbec může stěžovat? Nic jí přece nechybí. Má přece všechno, na co si vzpomene. Navíc žije v tak krásné zemi. Ne zahrabaná někde ... Štěstěna jí přála.

Tak proč se ale cítí tak prázdná? Opuštěná? Nepochopená? Ztracená?

Hmm, život v zahraničí...

Pro nejednoho - životní sen a touha. Je ale opravdu tráva za sousedním plotem o tolik zelenější, jak se na první pohled zdá. Jak dlouho, než se probudíme ze sna? Jak s námi zacloumá první nemilé zjištění, že se svět točí dál bez nás? Svatby, vánoce, narozeniny, oslavy, první vyhrané závody, promoce, porody, vinobraní s prvním burčákem i křtiny, pohřby i prázdniny na chalupě. Jakto, že se všechno úplně v naprostém klidu obejde beze ní?

Pak přijde další sprcha. Lépe řečeno nikdy nepřijde. Řada esemesek zůstane neodpovězená. Když sama nezavolá, její telefon nezazvoní. Časem i za emaily, jako by se platilo zlatem. Z její židle doma u stolu je květináč. A v místě, které pořád považuje za domov, pak najednou není pro ni místo. Už není ani ta vzpomínka. Už je jen stín, kterým se dá bezbolestně projít. Stín, který zanedlouho přejde v tmu a zmizí úplně.

Vysněný život v zahraničí se změní v každodenní zátěžovou zkoušku zapomínání, shovívavosti a lekce o odpouštění s grácií.

Obstojí jen ti nejhouževnatější. Každý jsme jiný a každý odloučení od domova neseme jinak. Ale o co se vlastně připravujeme? Vždyť můžeme jenom získat, ne?

Hm, kdyby to bylo tak černobílé ...

---

Připadá jí to jako včera. A přitom už je to tolik let a stejně si to nikdy neodpustí. Tolik pro ni znamenala. Tolik toho spolu prožily. A přitom se s Ní ani nepřišla rozloučit. Jeden hloupý den jejího života Jí nedala, ani neví proč.

Není tu se Ní a jediné, co jí zůstalo je Její laskavý úsměv z krásné fotky na Jejím náhrobním kameni.

Ona je tu s ní ale pořád. Každý den si s Ní povídá. Cestují spolu po celém světě, tak jak si to jako malé holky plánovaly.

Tolik jí chybí.

---

Vrátit se už nikdy nebude stejné. Za ta léta venku ji okradli. Naučila se nic nechtít a nic od nikoho neočekávat. Nezištně dávat a nic nechtít zpět. Na nikoho se nespoléhat. Jen s parterem být jeden druhému záchranným majákem na plavbě skrz nevyzpytatelné vody. To je to, co se každým dnem učí.

Porozumět jí? Ale kde začít, když je cizí? Proč ztrácet s ní čas? Kdoví, jak dlouho to bude trvat, než ji vítr zavane zas jinam.

Dokud si ten druhý neobuje ty samé boty, tak její bolest stejně nikdy nepochopí. Je tedy lepší o tom nemluvit. Zavřít se. Mlčet. Předstírat, že slunce nikdy nezapadá.

Touží po pochopení, kterého se nikdy nedostane. A tak dřív nebo později dospěje k názoru, že je lepší necítit nic. Odpojit se. Vzdát se svých vzpomínek, představ, touhy o pochopení i lásku, snahu někam náležet.

Pokora.

Neví jak se to stalo, ale je to pochopitelné. Je to už tak dlouho, co se vzdálila. A je jenom přirozené, že se její život totálně oddělil od životů jejích blízkých. Zdá se jí, že už nejsou kompatibilní. Ten samozřejmý raport a pochopení, který s blízkými normálně máme, jakoby zmizí. Ne každá rodina je silná natolik, že dlouhé odloučení vydrží. A pak jednoho dne přijde den, kdy vlastní rodině jsou bližší problémy cizích lidí v jejich bezprostředním okolí, než ty její a její rodiny.

I po tolika letech rána bolí.

Pravda bolí. Odcizení bolí.

Uvědomění si toho všeho jí nepříjemně sukuje žaludek.

Někteří se vyděsí tímto zjištěním natolik, že se rychle vrátí po mnoha letech domů.

Někteří se vyděsí natolik, že se domů nevrátí už nikdy.

A časem ..., časem to snad začne být i jedno.

Slzy samoty a stesku, co jí stékají po tváři jsou toho důkazem. Zajímavý to paradox ve světě blýskavých elektronických vymožeností, všudypřítomné wi-fi a ohromných vzdálenostech, které se dnes tak snadno dají překonat. Nedovede si ani v nejmenším představit, jakou sílu museli mít emigranti minulých století, kdy nemohli zvednout telefon, přihlásit se každý den na skype, poslat desítky emailů denně, vidět neustále obnovované fotky na internetu svých blízkých a přátel nebo každý rok letět domů.

Jejich samota byla nepřekonatelná. Jejich vnitřní síla je mnoha vzorem. Člověk musí být silný. Emočně, sociálně i fyzicky. Musí se obalit hroší kůží, pokud chce tuto izolační zkoušku vystát.

---

Tak daleko už jsme vzdáleni

od domova! Ne vzdáleností –

ta se dnes dá překlenout

za den a noc odkudkoli –

ale časem, který změnil mohem víc,

jej nežli nás. ...

Dva různé domovy to jsou,

které se nedají už nikdy

smíchat nazpátek v jeden.

v tom našem je uskladněna historie,

zatímco v jejich se žene kupředu

chaotický čas.

vzdálenost mezi oběma

narůstá každým dnem, a prozumět si

vzkazem, psaním nebo krátkou návštěvou

se stává víc a víc nemožné.

(úryvek z básně Dva domovy, 1983, Josef Tomáš – Vzpomínka na domov)

---

Pláž se vyprazdňuje a na obloze se začínají objevovat první hvězdy. Vysílená emoční bouří touží po spánku. Měla by se vrátit domů.

Jak tuhle ránu může zahojit? Pomůže čas? Ano, slzy zaschnou. Bolest zase vystřídá smích. A co bude pak? Pak si opět uvědomí, že by vlastně nic jiného pro svou rodinu a sebe nechtěla.

Ano, vyzkoušet se má všechno, i když je to bolestivý skok do neznáma. I z toho neznáma se dá vytěžit nějaká životní lekce, která není vždy hned na začátku jasná. Je těžké vzdát se vlastního pohodlí, rodiny a míst, která připomínají dětství. Je těžké začínat od nuly. Mnohdy ne jednou, ale několikrát. Pochopit ty, co to jednou zkusili, je asi stejně nemožné, jako porozumět adrenalinovým sportovcům, kteří denodenně riskují svůj život.

Dnes krvácí a nechce žít. Ale bolest je dobrá věc. Pro osobní růst určitě. Až bolest vystřídá vztek, časem snad přijde i pochopení. Pochopení toho, že se snaží držet minulosti, která už dávno pominula a jen ji drží zpět. Mezitím získala něco tak krásného, tak opravdového, že to nesmí nechat proklouznout mezi prsty.

Přijímá bolest, se kterou snad časem přijde i odpuštění.

Nebaví ji být pořád jako z kamene. Projednou, projednou ... si povolí cítit bolest se vším všudy.

Záblesky naděje?

Neví už kde to slyšela, ale je pravda, že někdo si život nevybírá. Někomu se život prostě přihodí. Ona si vybrala a teď? Je posílená trpělivostí, výdrží, schopností přežít zklamání a samotu. Časem nic jiného není třeba.

Chytá se záchranných stébel a souká své nicotné trosky ven z emočního marastu. V dáli slyší svůj slabý hlas. To už ví, že všechno bude časem zase v rovnováze.

---

Ledabyle otřepává písek z bosých nohou a malinko prochladlá se svižným krokem vrací domů.

Domů!

Tam, kde na ni čekají ti, co pro ni znamenají svět. Ne, neměnila by ani na sekundu nic z toho, co prožila.

Svými studenými dlaněmi hladí po tváři své spící ratolesti. Pak už se schoulí do Jeho náruče a v tuto chvíli to prázdno tam uvnitř svírá o malinko míň.

Ví, že by mohlo být mnohem hůř ...

Autor: Alexandra Synac | sobota 11.1.2014 9:47 | karma článku: 14.28 | přečteno: 792x

Další články blogera

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 165 | Diskuse

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 979 | Diskuse

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 208 | Diskuse

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 346 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 487 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
VIP
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2482

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...