Začneme optimisticky zelenou. Některé listy tu natolik zakrněly, aby se chránily před spálením sluníčka, že vypadají, jako jehličí. |
|
Grevillea zde roste hojně v mnoha barvách i podobách. Cítí se jako doma v suchém vnitrozemí i na bouřlivém pobřeží nebo v tropech. Nekultivované odrůdy mají velké, řekla bych až 13cm květy, plné nektaru, který vylizují papoušci a jiní ptáčci. Aboridžinci používají po tisíciletí tyto květy jako přírodní aroma i sladidlo do vody. |
Čajových stromů je také několik druhů. Překrásně voní, jeho kvítky mnohdy připomínají kvetoucí jabloň, ale bodlinkové listy vás uvedou zpět na správnou míru. |
Tento hybrid (asi) grevilliea mi přippadá s drobnými kvítky jako levitující mouchy nad koláčem. |
Některé keře krásně voní zajímavou jasmínovo-medovou vůní. Je lepší se jimi ale neprodírat, protože nepříjemně škrábou. |
Tahle je asi můj favorit. Pravděpodobně proto, že voní jako růžový jasmín a přitom vypadá tak obyčejně. Sice už přestala kvést, ale když kvetla, tak celá buš, kam oko dohlédlo, byla jakoby pocukrovaná bílým sněhem. |
To, že je australská buš plná překvapení, jsem se mohla nejednou přesvědčit. Naštěstí je svět flory a fauny perfektně vyvážený. U téhle rostliny je překvapivé, přestože vypadá velmi podobně jako ta výš, tak nevoní skoro vůbec. |
Jeden z mnoha kvetoucích eukalyptů, kterých je bezpočet druhů. Děsná škoda, že vůbec nevoní. Tohle by měla být trpasličí jabloň, přestože s jabloní ani s trpaslíky nemá nic společného. |
Něžně zbarvená do pastelově růžově Grevillea Buxifolia. |
Tahle minimalistická květina, se v rozehřátém pouštním outbacku naučila žít naprosto minimalisticky s téměř neviditelnými listy a drobnými květy sotva velkými jako nehet. |
A už jsme se od zelenkavé přes bílou dostali ke žluté. |
V Austrálii roste hojně několik odrůd akácií (wattle). Květy jsou sněhově bílé až sytě žluté. Některé jsou jako malé smetáčky, jiné jako větší vločky sněhu. Wattle má nádherné, velmi tvrdé dřevo, které už aboridžinci používali na výrobu kopí, dýk nebo i bumerangů. Je to natolik široce rozšířená rostlina, že se prý vyskytuje naprosto v celé Austrálii a v každém státě. Proto najdete Akácii obecnou na australském státním znaku jako květinový emblém této země. |
Nemohla jsem nevynechat slavnou banksii, která je pro Austrálii tak typickou. Některé květy jsou barevné, jako svíčky na vánočním stromečku, jiné jsou mršinově hnědé, jako hodně stará záchodová štětka. Vůbec nevoní, může to být malý keř i velký strom a Aboridžinci uschlé květy používají jako palivo. Byla to právě Sydney, přesněji řečeno Botany Bay, která se zasloužila o jejím prvním zápisu do herbářů 18. století. Ale o tom určitě někdy jindy. |
Pavoučí květina. Kdyby nebyla růžová, tak opravdu vypadá, jako tarantule, nemyslíte? |
Nyurngi, krásná krajková dečka, která teď v zimě zakryla poušť australského středu a celé to nádherně rozvoněla. |
Tahle tráva vypadá jako uschlý jetel, ale jemná fialová krásně kontrastuje s oranžovým pískem. |
Boronia je nenápadný keř s drobounkými sladce růžovými kvítky, jejichž síla vám může pomoci, když potřebujete zbystřit mysl i ujasnit si myšlenky. |
Drobné kvítky Nyurngi, které jsou asi 5mm veliké. |
Mulla Mulla vydrží i požár buše. |
Ne všechno jsem stačila zjistit, jak se jmenuje. V osobních zápiscích jsem tuhle pojmenovala stíhačka. |
|
Vůbec jsem nevěřila, že něco takového existuje. Tahle rostlina se natolik adaptovala drsné rozpálené buši, že přesunula své květy dolů k zemi, kde je více chráněná od pálivých slunečních paprsků, a minimalizovala své listy na ostré bodlinky. Ne překvapivě se tahle květina jmenuje ́obrácená květina/ the upside-down flower ́. |
Další z rodiny myrtovníků je známý Callistemon, kterému se říká čistič lahví. V divoké buši by se měla vyskytovat jen tahle karmínová odrůda. |
Gymea Lily je opravodvý gigant. Snad větší než kvetoucí ́trávový strom ́. Velké šarlatové květy jdou vidět i když jsou několik metrů vysoko. |
Klokanní pacičky, ano, takhle se doopravdy tato květina jmenuje, jsou natolik ikonickou rostlinou, že si ji Západní Austrálie vybrala za florální emblém jejich státu. Dnes je už ale najdete v zahradkách v různých barvách. |
Jako světlýka na vánočním stromečku. Tak bych řekla, že vypadá Darwinia fascicularis. |
Asi nejvýc pyšná jsem na tuhle květinu, kterou jsem našla pár set kiláků od Uluru. Sturt's Desert Pea je naprostý klenot a ve skutečnosti je mnohem krásnější. Naprostým právem je tato květina státním květinovým symbolem Jižní Austrálie. |
A nakonec překrásný Waratah, který právě začal kvést. Když jsem ho při svých procházkách buší naprostou náhodou objevila, nevěřila jsem vlastním očím. Ohromný tajemný strom, který aboridžinci mají ve velké úctě a je důležitým prvkem při řadě rituálů. Jeho nesmírně silná esence se používá na dodání odvahy a výdrže, a dokonce na zlepšení nálady a získání pozitivního náhledu na svět. Tuto květinu má New South Wales jako květinový symbol ve svém znaku. Je opravdu naprosto mimořádný. |
|
No, a to je bohužel pro dnešek všechno. Doufám, že jsem vám provoněla váš podzimní (deštivý) den a budu doufat, že se zase někdy stavíte. Začalo nám jaro, tak snad ještě chvíli něco pokvete. |
Pro ty, co by rádi viděli fotky v lepším rozlišení zavítejte do mých G+ alb.
|
Australská buš v květu, květinová síla i státní hrdost
Další články blogera
Alexandra Synac
Putování s dinosaury
Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.
Alexandra Synac
Jak to chodí poslední dobou v Austrálii
Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.
Alexandra Synac
Šeptání vln
Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.
Alexandra Synac
Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak
Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.
Další články z rubriky Fotoblogy
Marek Trizuljak
Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům
Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...
Jaromír Šiša
Auto moto veteráni všude možně i jinde.
Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.
Petr Široký
Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)
Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Veronika Foglová
Květná neděle 2024
Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.
Počet článků 154 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2482 |
srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.