Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slunce, moře, velryby

30. 10. 2014 15:10:14
Tak jako Troškův film začíná protivně povznášejícím pískáním, které se vám během pár sekund usadí jako brouk v hlavě, tak tento příběh začíná stejně nakažlivým šuměním a rozkošným žbluňkáním toxicky modrého oceánu, jehož konce nevidno.

No, a pak vás už vstříc vzrušujícímu dobrodružství neodváží vojetej piňdour, ale nějaká kocábka s chabou posádkou, která snad ví, co dělá.

A nečeká vás válení v trávě, nýbrž po palubě a mezi hrstkou asijských turistů, kteří z toho všeho mají děsné haló a co chvíli tento moment musí zdokumentovat vlezlou selfie. Zmítání po palubě ze strany na stranu vám nevadí do té doby, než se paluba začne lesknout pod zbytky snídaně, kterou toho rána turisti v dobrém duchu požili ve svých hotelích.

Já ovšem, jako zkušenej mazák (ehm! ehm!) jsem pokaždé úplně hladová. A úplně hladová se z posledních sil křečovitě držím bradel lemující okraj paluby, vybavena v každé ruce pytlíkem (kdyby to na mě taky přišlo). Vím, že dřív nebo později loď zastaví a my budeme vyhlížet, jestli je někde nezahlídneme.

Necháváme Sydney přístav za zády a já fixuju svůj zrak na dálný, rovný, nehybný, horizont a s železnou jistotou si opakuju: „není mi blbě, nechce se mi zvracet, není mi blbě! Nesmím zvracet! ...“ . Někdy nám dlouhou chvíli krátí delfíni, jindy semtam nějaký ten zatoulaný tuleň. Nerozmazlený turista jásá, já pospávám.

Sydney přístav

S velrybyma to máte totiž jako s těma jahodama, co k slunci a senu patří. Někdo po nich dostane vyrážku a někdo se nespokojí s ničím míň než jahodovým fondue a s bublinkama.

Já jsem ten třetí případ - jahody nejradši bez bublinek a čokolády; jo, a s vyrážkou. Občas se bohužel přihodí, že je moře natolik rozbouřené, že se modlím, aby měla posádka těch pytlíků dostatek!; ale když odstrčím mořskou vyrážku bokem, pokud jsem na vodě za velrybama ani skákající delfíni mně neučarují i kdyby byli obalení v čokoládě a z té ďourky nahoře jim stříkalo šampaňské.

Naštěstí, tady v Sydney v době migrační sezóny (květen až listopad) je víc než jisté, že na nějakého toho rochnícího se obřího fešáka, dřív nebo později, zkušená posádka narazí. Nejčastěji tu jsou keporkakové (Megaptera novaeangliae); někdy označovaní jako plejtváci dlouhoploutví.

002.jpg

Já se ovšem snažím přistihnout při slabé radostné chvilce plejtváka obrovského, který je fakt vzácný. Ale nepohrdla bych ani plejtvákem malým nebo i kosatkou. A taky bych chtěla zvěčnit synchronizovaně skákající dva plejtváky. Jo, a ještě jednou bych je chtěla vidět úplně celé nad vodou, jak chvilkově letí a tentokrát to stihnout vyfotit. Byl by to hezký příspěvek do mých vzpomínek z jižního pobřeží Austrálie, kde jsem málem brečela (nekecám) nad mazlícími se velrybami jižními se svými mládˇaty – to jsou ty, co jsou krásně porostlé parazitujícími korýši. Taky jsem celkem pyšná na mé setkání s vorvaněm obrovským u pobřeží Hobitína.

Bohužel jinak se mi při cestách za velrybami Pacifikem a Atlantikem nedařilo. Ale věřím, že to ještě napravím.

Má touha je si s nimi zaplavat. Což je celkem ironické, protože já plavat neumím. Ale říkám si, že až padne kosa na kámen, tak tam prostě skočím a uvidím. V duchu se totiž cítím být taky takovou velrybou. A když nepadnou ke dnu ony, proč bych měla já, no ne ... ?

***

Tady v Sydney máme možnost nejdřív v zimě potkat velryby plující se pářit a rodit k rovníku. Ty jsou často velmi aktivní a strašně rádi se předvádějí. Asi tak jako by si říkali: hurááá, konečně dovolená ... jupíííí ...

A já, s každým ohlušujícím šplouchnutím tajím dech a říkám si: ́ještěěě! Ještěěěééé ... ́

016.jpg

018.jpg

019.jpg

Na sklonku jara a léta, se pak velryby vracejí a v devíti případech z deseti potkáte matku s mládětem. Někdy je mládě zvídavé a připluje se k lodi podívat. Někdy je matka na své krásné mládě tak pyšná, že ho pošťuchuje, aby se nám všem ukázalo. To si pak můžete všimnout i těch nejmenších detailů a na milé focení člověk úplně zapomene. Jen natahuje ruku a chce si je pohladit. Normálně se lodě totiž nesmí přiblížit na víc jak 90m.

004n.jpg

Velmi často ale je při jižní migraci přistihnete, jak se jen tak líně povalují na hladině a nechají se hladit slunečními paprsky. Odnáší je EAC (východní australský proud) k Antarktidě a soustředí se, aby byli všichni co nejdřív doma. Osobně to chápu, jako mateřskou ochranu svého nového pokladu před možným nebezpečím.

Ono i takové obyčejné fouknutí je hlasité, jako když se sousedovic manželka učí řadit rychlosti.

synchronizovaný výdech matky s mládětem

výdech jako srdíčko?

Velryby většinou na rozloučenou aspoň zamávají ...

021.jpg

009.jpg

013.jpg

007n.jpg

015.jpg

Někdy se ale dočista vypaří, jako pára nad hrncem a zbyde po nich jen zrcadlující se hladina hladká, jako sklo. To se pak musí trpělivě čekat a doufat, že se do čtvrt až půl hodiny milá velryba zase vynoří.

zrcadlo po právě ponořené velrybě

Tak jako tak, takový putování za velrybama, je nesmírně očišťující zkušenost.

Asi jako každý setkání s divokým dravcem.

Vždycky, když tam tak sedím a modlím se, abych ten sáček na sebe nevylila, tak si uvědomuju, jak je vlastně svět nádherný. Jak jsem šťastná. V ten moment jsou vám totálně ukradený nesplacený účty, vysoká hypotéka, pitomý volby, nějakej senilní blbec ve vládě nebo v práci. Když vidím svou nicotnou maličkost, tak nějak se povznáším nad všechny ty pozemské problémy, které nás svazují a uvědomuju si, jací amatéři, my lidi, v boji s životem jsme, kterého si často ani nevážíme.

No nic, radši zavřu oči a nechám si pročistit plíce a obličej slíbat mořskou mlhou.

Jsou dny, kterým se nic nevyrovná.

Jsou dny, kdy se mi chce naučit plavat. Protože jsou dny, kdy vím, že je všechno možné. Jenom chtít. Jednou! Určitě.

***

Tak zatím ... do příští sezóny adioooos ...

024.jpg

025.jpg

Autor: Alexandra Synac | čtvrtek 30.10.2014 15:10 | karma článku: 18.18 | přečteno: 793x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5817 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 1698 | Diskuse

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 2810 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lubomír Stejskal

Co se to stalo na stránkách pražského letiště?

Chtěl jsem si dnes ráno ozřejmit, kdy se vrací naši mladí z Egypta a bezstarostně jsem otevřel web ruzyňského letiště. Tak jako bezpočtukrát předtím.

28.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 1192 | Diskuse

Ladislav Větvička

Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v Koločavě byla obnovena.

Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko, dostat se tam da blbě, bo cesty pamatuju Masaryka a je tam nuda, bo zhyčkany turista tam nema co robit a raději vali do Chorvacka.

27.6.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.79 | Přečteno: 4839 | Diskuse

Jan Tomášek

Oběd po indicku

Někde v indickém státe Radžastán – na úpatí nevysokých hor leží malá vesnice kam byli na oběd pozváni dva Češi. Jedním z nich jsem byl i já – psal se rok 1996.

27.6.2017 v 9:02 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 370 | Diskuse

Miroslav Hruška

Jak jsem vypnul aneb reportáž z druhé víkendovky v Jeseníkách

Jedna víkendovka mi nestačila. Respektive nebude stačit. S tímto pocitem jsem se přihlásil na obě jarní víkendovky Zeměchval. Takže sotva jsem se vzpamatoval z jedné víkendovky, vyrážím v pátek 5. května do Jeseníku znovu.

27.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 400 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2413

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.