Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hedvábné pohlazení z Kambodže

19. 12. 2014 19:16:53
Nevím proč, ale vždycky jsem toužila vidět, jak se dělá hedvábí. Možná pod vaším stromečkem nebude letos chybět hedvábný šátek, polštář nebo třeba kravata. Víte ale, jak to vlastně s tím hedvábím bylo? Kolik práce jde do něčeho tak lehkého a jemného?

 

_MG_0705.jpg

 

Krásná legenda říká, že za objevení hedvábí můžeme vděčit čínské císařovně Hsi-Ling-Shi, která zhruba před 2700 l.př.n.l. popíjela odpolední thé ve stínu košatého keře morušovníku. Jeden kokon bource morušového omylem upadl do jejího šálku horkého čaje a když se jej snažila špendlíkem ze své brože vytáhnout, změklý kokon začal odvíjet dlouhá vlákna. Císařovna začala namotávat jemná vlákenka okolo prstu a v hlavě se jí zrodila myšlenka. Říká se, že později císařovna také navrhla první tkalcovský stav na výrobu hedvábné tkaniny a tak vzniklo hedvábí, které učarovává ženám celého světa už po několik tisíc let.

Tajemství výroby hedvábí bylo pochopitelně v Číně přísně střeženo pod trestem smrti. Nakonec byly ale vajíčka bource morušového i samotný způsob produkce, propašovány do sousedních zemí počínaje Japonskem, Vietnamem, Indií až po vzdálenou Persii a dnešní Evropu. 

V Kambodži, podle některých zdrojů, historie hedvábí v Kambodži sahá až do 13. století, kdy se zde rozšířilo převážně na pobřeží obchodníky frekventované řeky Mekong a okolí. Až do doby Rudých Khmerů se dovednosti tkaní a techniky pěstování předávaly z matek na dcery po celá staletí.

Vznikaly tak krásné tkaniny na typické phamung kalhotové sukně, hol zavinovačky, krama šátky nebo sarongy například speciální brokátovou technikou pro krále proplétané pravým latem či stříbrem, tzv. chorebap.

Brokátová technika také stála za zrodem tkanin typickým pro Kambodžu např. s drobnými jasmínovými kvítky symbolizujícími štěstí a prosperitu. Dodnes častý je také duhově měňavý phamuong či podobný anlunh, kdy v útku i v osnově jsou vetkány jiné barvy. Barva látky se tak mění podle toho, z jakého úhlu se na ni díváte.

 

_MG_0341.jpg

 

Díky vysoké ceně, bylo od svého počátku vzniklé hedvábí vyhrazeno královské rodině, božským tanečnicím Apsara či k velkolepým svatebním a náboženským obřadům. Dnes ovšem jsou hedvábné tkaniny mnohem více rozšířeny, přestože tajemství jejich výroby přežilo jen v některých vesničkách v distriktu Phnom Srok, z čehož se ale čerpá dodnes. Dnešní roční produkce ovšem sotva dosahuje 1% poválečné doby. I tak je kambodžské hedvábnictví ve velké míře závislé na importovaném hedvábí z Číny a Vietnamu.

Na rozdíl od čínského či japonského hedvábí je ale kambodžské hedvábí charakteristické zlatým nádechem. Již samé zámotky bource morušového jsou zlatě žluté díky vysoké koncentraci sericinu. Jeho původ, ale, stejně jako technika zpracování a pěstování pochází samozřejmě z Číny.

 

_MG_1194.jpg

 

Bohužel když po válce přišla doba občanských válek a vražedná vláda Rudých Khmerů, během níž většina kvalifikovaných řemeslníků a umělců byla vyhlazena. Kambodža tak pomalu přišla o většinu své starodávné kultury a umění. Naštěstí je tradiční Khmerské umění od pádu Rudých Khmerů v 1979 na nejlepší cestě k záchraně. A mladí řemeslníci se znovu učí staletým tradicím a uměleckým technikám řezbářství, sochařství, lakování či nádherného hedvábnictví.

Nedaleko Siem Reap jsem navštívila hedvábnickou farmu, kde jsem mohla krok za krokem vidět produkci hedvábí i samotné tkaní a šití. No farma, spíš takový domek to byl v kambodžsky typické vesničce s blátivými cestami a skromnými dřevěnými domky na kůlech. Z ulice byl slyšet nepřetržitý zvuk tuk-tuků, mopedů a dětí pobíhajících po ulici. 

 

col2.jpg

 

Před vstupem na farmu se zastavuji u rozsáhlé plantáže s dlouhými řádky keřů morušovníků, každý v různých stadiích. Mávám a usmívám se na několik mužů s volně pohozeným tričkem přes hlavu a záda, kteří sbírají do proutěných košů čerstvé listy. Zvou mě mezi sebe, ale odolávám. Mezi nimi se pohybuje pár kopáčů s motykou, co odplevelují řádky od vysoké trávy. Opodál se krčí teprve slabé kmínky, které začnou být k užitku až napřesrok.

Po pár minutách na poli, vstupuji do menší haly kde mi náš průvodce ukazuje desítky, v policích naskládaných, velkých přikrytých proutěných ošatek v nižch se na nasekaném listí morušovníku pasou miliony drobných housenek, které jsou velké sotva jako nehet. Tyto housenky bource morušového jsou již ve 4. stádiu vývoje, kdy jsou asi 4 dny staré.  Páření, kladení vajíček i inkubace probíhá v kontrolovaném prostředí pryč od lidí, průvanu i světla. 

Jedna housenka během svého asi 25-28 denního života zkonzumuje nepředstavitelných 400 kg morušového listí. Pak je housenka připravena na poslední desáté stádium své proměny, kdy se na 10 až 12 dní zakuklí do zlaté klícky. Jinde sledujeme asi 3cm naduté housenky, jak z úst vypouští lepkavou lesklou hmotu, bez které by tolik krásných šatů nemohlo existovat. Ty mi naháněly nechuť a obdiv zároveň. Asi po třicetišesti hodinách jsou housenky připraveny na svou poslední proměnu v motýla.

 

_MG_0675.jpg

 

Ale ne všem se to podaří. Odtud jen 20% larev unikne zpět na svět v podobě šedobílého nenápadného molu bource morušového, čímž je 47 denní cyklus u konce a vlastně začíná nanovo. Ostatní jsou uvařeny při dalším procesu získávání hedvábí.

Uvařené larvy bource morušového jsou vyhledávanou specialitou a pokud máte odvahu, neváhejte ji vyzkoušet. Chutná trošku jako vařená kukuřice.

Ale zpět k hedvábí. Ta nejkrásnější cesta je totiž teprve před námi.
 col1.jpg

 

Po několikaminutovém obdivování housenek v různých stádiích, procházím do další místnosti. Zde se zastavuji u Chivy, postarší paní, která v prostorné a stinné hale nad malým kotlíkem vroucí vody, zručně podivnou dřevenou vidličkou odmotává první smotky matného hedvábí.

Jeden zámotek bource morušového obsahuje až 4000 metrů hedvábného vlákna navzájem slepeného právě sericinem, takovým přírodním vteřinovým lepidlem, který změkne pouze v horké vodě a je třeba jej nejdříve odstranit, degumovat, aby hedvábí nabylo charakteristického lesku, měkkosti i hebkosti.

Chivy a několik dalších žen vedle ní, každá se svým kotlíkem a zvláštním kotoučovým namotávačem, z několika zámotku nejdříve smykávají až 1000 m hrubého méněcenného tzv. buretového hedvábí se spoustou malých uzlíčků. I tohle hedvábí si ale později najde užitek v řadě textilií např. na bytové doplňky.

Poté zámotky zbavené tohoto ochraného vlákna putují jen o pár metrů dál, mezi ženy u podobných kotoučových strojů, kde se již namotává jemné a nejcenější hedvábí v gréži.

 

col3.jpg

 

Ženy musí pečlivě smotat až 10kg kukel, aby získaly pouhý 1kg čistého hedvábného vlákna. To je asi 5500 kukel. Neodolala jsem a smotávání jsem právě v této fázi vyzkoušela, neboť je nejmenší pravděpodobnost, že se něco pokazí. Je třeba bezedné trpělivosti, dobrého oka a notné dávky vnitřního klidu, protože když se někde něco slepí, přethrne, zamotá nebo zasukuje, jinak než s bezednou láskou ke své práci se z té motanice nedostanete. 

Tou koneckonců oplývají i ženy, které musí hedvábí zbavit různých nopků a nečistot. Opodál sedí tři dívky na zemi nad plechovou mísou vrchovatě naloženou gréže. Pomalinku a trpělivě probírají jedno nekonečné vlákno za druhým.

Se zájmem se skláním u jedné mladé ženy, Ravi, a vybízím průvodce, který stojí nedaleko. Zjišťuji, že Ravi tuhle motanici bude čistit nejméně týden. Pracuje tady šest dní v týdnu už osmým rokem, její maminka i sestra zde jsou také, ale v tkalcovně. „Tkaní, je mnohem lépe placené, ale musím se ještě učit“ vysvětluje Ravi a nepřestává přitom zručně vyhlazovat nopky v souměrné vlákno a pokračuje „mohla bych jít pracovat za lepší peníze v Siem Reap do nějaké továrny, ale tady jsou mnohem lepší podmínky a je to blízko domů i rodině.“ Kolik si vydělává ale nechce říct a já si uvědomuju, že možná ani nikdy nechodila do školy a tohle je její jediné vzdělání.

S ohromným respektem se rozhlížím kolem sebe, kde jsou desítky žen zabrané do své práce. Z venku jde slyšet nepřetržitý cvrkot cikád, které prolamuje rytmické klapání tkalcovských strojů z povzdálí. Některé ženy si mezi sebou povídají a smějí se, jiné si hledí toho svého. Žádné rádio, stanice s chlazenou vodou, klimatizace ani nejmodernější technologie či ergonomické židle s dokonalou bederní opěrou.

 

_MG_0744.jpg

 

Pomalu procházím mezi různými rachotícími snovacími stroji, desítkami kolových namotávačů až k dívkám v tkalcovně, kde se na speciálních ikat rámech hedvábí připravuje na barvení. Je to právě neskonale komplexní technika Ikat  čímž se kambodžské hedvábí zásadně liší od např. čínského. Vzor i barva totiž vzniká již před tkaním. Je třeba naprosté preciznosti a jediná chybička může znamenat zkažených několik metrů tkaniny.

Ikat vazačka nejdříve musí předem odměřenou degumovanou gráž na rámu pečlivě uvázat do podivných uzlíčků podle komplexních předloh, které jsou na milimetr přesné. Delikátní vázání těchto uzlíčků může u některých vzorů trvat i několik dní. Ikat je ve své podstatě, zjednodušeně řečeno, podobný nám známému batiku, kdy namotané uzlíčky zabraňují obarvení vlákna. Takto svázaná vlákna putují do barvících kotlíků, kde pomocí koření, listí, kůry či květů vzniká celá plejáda barev. Dnes se ale časteji a časteji používají syntetická barviva. Teprve až po důkladném vyschnutí jsou hedvábná vlákna namotána na cívky a vřetena. A jak na stavech člunek proplouvá osnovou, vznikají krásné geometrické obrazce. 

 

_MG_0728.jpg

 

_MG_0716.jpg

 

Vazačkám Ikat bych na ruce mohla hledět i dlouhé hodiny. Fascinovala mě jejich zručnost i preciznost. U žen za hlučnými tkalcovskými stavy jsem se zase v duchu smála nad, pro mě nepochopitelnou, změtí pedálů, nití, cívek a kladek, vše navzájem propojeno a v neustálém pohybu.

 

_MG_0734.jpg

 

_MG_0735.jpg

 

Pod rukami těchto žen se nesmírně pomalu, desetinky milimetru po milimetru, rodí překrásné bohatství, bez kterého si mnozí z nás život ani nedovedou představit. Bez oddanosti těchto žen by krása kambodžského hedvábí už mohla být dávno zapomenuta.

 

_MG_0738.jpg

 

_MG_0742.jpg

 

_MG_0746.jpg

 

_MG_0747.jpg

 

col4.jpg

 

A tak, až půjdete třeba teď k vánocům koupit ať už hedvábný šátek, šifónovou halenku či krepdešínové šaty, zkuste se na chvíli pozastavit nad tou složitou náročnou cestou, kterou hedvábná nitka musela projít než nabyla své finální podoby.

My si šátek oblečeme jen příležitostně, a přesto tkadlenám trvá někdy až 8 dní jeden takový šátek utkat. Ze své skromné výplaty jen stěží uživí svou rodinu. A to nemluvím o práci na morušových plantážích a náročný chov, která procesu tkaní předchází. Ale to už jsme zase na začátku.

 

Hezké svátky všem.

 

 

Původně zveřejněno v časopise Koktejl, za což redakci a obzvlášt paní šéfredaktorce Literove ze srdce děkuji.

 

 

 

Autor: Alexandra Synac | pátek 19.12.2014 19:16 | karma článku: 19.20 | přečteno: 790x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5870 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1154 | Diskuse

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 1712 | Diskuse

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 2827 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Peter Krivda

Potulky XXXIV - Šibenik I.

..do Šibenika sa nechodí narýchlo, nechodí sa tam naponáhlo, nechodí sa tam s hodinkami ani za presným cieľom, ale len tak, za Šibenikom. Chodiť po jeho úzkych uličkách, po kamennej dlažbe, vyleštenej, vyšliapanej, hladkej,naboso.

23.8.2017 v 16:10 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 132 | Diskuse

Petr Kahanek

Land Ho! Island & Faerské ostrovy, 2.část

Probouzíme se do slibně vypadajícího rána. Studené slunce vykukuje zpoza nízkých mraků a kopce u zátoky v Sandaváguru se na chvíli rozzáří pronikavou zelení. Hodně jako ve Skotsku, má-te li tam z pekla štěstí na počasí.

23.8.2017 v 9:58 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 119 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození- 208:Nedobytný velšský hrad BEAUMARIS najdeme na ostrově Anglesey

Největší a nejambicióznější projekt stavitele Jamese of St. George ve Walesu, zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO, nejhonosnější a poslední pro krále Edwarda, obklopen vodním příkopem s přístupem od moře - toť BEAUMARIS...

23.8.2017 v 7:32 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 133 | Diskuse

Dita Jarošová

Český ráj to na pohled...

A tak míjíme kolony, všichni zdá se, jedou z ráje, neděle, no. Přes Hořice se to zdálo být nejlepší. Chlapci jedou na tábor a aby rodiče byli "vtaženi" do hry, dopravují táborníky na místo, přesněji řečeno na Malou skálu. Fkt...

23.8.2017 v 0:17 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 382 | Diskuse

Milan Zajíc

Za svojí láskou ......

Dnes je úterý a to je den, kdy se snažím pravidelně navštěvovat svojí lásku. Kdo čeká nějaké romance typu žena + muž + růžový obláček + mačkání rukou do modra a podobné divoké akce, tak bude asi trochu zklamán.

22.8.2017 v 16:09 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 264 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2430

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.