Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co je horší než nevyléčitelný optimista?

7. 05. 2015 13:29:39
Jednoduché, zasloužilá matka rádoby-foto-reportérka. Co vám budu vyprávět, jako foto-reportérka stojím za nic (a k té první části mé typologie se odmítám vyjadřovat). Kde začít?

Endemická zvířata stihnu vyfotit až jsou na kilometrovém úprku; ohrožená divočina od nás bězpečně prchá již při našem 4-stupňovém seizmickém přetřesu; na zdokumentování křehké flory není při několikahodinové tůře čas kvůli náčelnickým rozkazům indiánské tlupě; a divoká zvířena vůbec může být při mém náletu s fotoaparátem v naprostém klidu, protože než najdu batoh se svým verkcajkem v tom nepřehledném chaosu kempovacího nádobíčka systematicky vloženého do bezedného kufru našeho auta, je všechno fuč.

Murphyho zákon totiž zajišťuje, že můj foťák nikdy není po ruce tehdy kdy má .

Když já mám totiž foťák v připraveném módu po ruce/ na krku/ na klíně a zrovna okolo třeba hopsá stádo klokanů nebo prolítá hejno orlů, tak zaručeně nastane minimálně jedna z těchto variant:

  • je čas servírovat oběd, svačinu, pití nebo kapesník,
  • je třeba vyměnit CD/ DVD případně oddělit od sebe boxující se potomstvo
  • je třeba stoicky se dohodnout s GPS na změně trasy,
  • je třeba si hrát na slepou bábu, hledat další šipku na trase či odstranit pijavici na noze
  • některé z potomstva musí na velkou (díky, že mám jenom dvě)
  • jak na potvoru nikde nic není a není tudíž, co fotit
  • právě zapadlo slunce a je po všem
  • došla baterka ve foťáku nebo jsem zjistila, že tam není SD karta

Každopádně, připravený foťák zaručeně nevyužiju dokud jej neodložím, a to nejlépe co nejdál od dosahu, tedy do kufru, kde se zahází další batožinou. Mám nesčetněkrát vyzkoušeno, že když je foťák připraven v ruce, o nějakou „action“ jinou než na zadních sedadlech auta nezavadím, jak je rok dlouhý.

O zachycení regionálních anomálií krajů a jejich domorodých dvounohých individuí, kultur a folku už vůbec nemůže být řeč, protože se většinou okamžitě snažím navázat první kontakt za účelem zjištění životně kritických informací (to víte, najít záchod anebo správnou trasu na mapě, není jen tak).

Zkrátka, kdybych mohla fotit očima, byla bych nejlepší a nejslavnjější matka fotoreportérka na světě. (Uznáte, že se musím pochválit sama, protože to za mě nikdo jiný neudělá.) Místo toho se musím spokojit s photoshopem neupravenými mentálními fotografiemi, které nikdy neuvidí světlo světa. No, co už nadělám.

Při naší nedávné expedici do outbacku jsem zjistila, že potřebuju na fotografický kurz nebo co.

Toužím s partou foto-nadšenců stopovat orangutány, slony, tygry a nebezpečné hady, drobné kolibříky i nádherné tukany, lední medvědy a císařské tučňáky, přičemž mi instruktor vysvětluje tajemství clony a expozice. Hned poté se vydám, vyzbrojena tím nejlepším makrem a vysněnou D5 Mark III, do amazonské džungle objevovat záhadnou endemickou květenu, po čemž strávím několik ničím a nikým nerušených měsíců trekem středoamerickými zeměmi a přilehlých ostrovů za účelem studia domorodých kmenů. No jo, jenže ... (můžu to říct?)

Jenže pochybuju, že při fotografické výpravě na Borneo nebo Galapágy, mi mačo heterosexuální jednostranně zaměřený chlap s dělem v ruce a tunovou fotografickou náloží na zádech svěří ty nejvychytanější triky, které můžu uplatnit třeba při focení hejna orlů pochutnávajících si na černém hejně sarančat, zatímco jedno dítě trvá na tom, že umírá hlady, druhé nemůže najít pastelku a chystá se z toho mentálně zhroutit a manžel přitom za volantem šílí, aby všichni byli zticha, že neslyší, jestli motor od jeho milovaného miláčka náhodou nezní trošku divně.

Pochybuju také, že by mi při amazonské foto-expedici vysvětlili, jak nejlépe fotit motýly a křehké exotické endemické ptactvo, přičemž je třeba uvařit co nejrychleji večeři, být technickou asistenci při stanové výstavbě, seškrábat z potomstva tunu bláta anebo poskytnout někomu první pomoc.

Pro začátek bych se ale spokojila s místem na fotoexpedici na Srí Lanku, kdy při několikahodinovém automobilovém stopování ohroženého tygra zároveň zvládnu lekce o nejvýhodnjější kompozici interiéru rodinného automobilu pro dosažení maximalní energeticko-dynamické symbiozy mezi:

- zadní částí auta okupované dorůstajícími pasažéry šikovně uvězněných v autosedačkách,

- Technickým Centrem řidiče a

- Hlavním Řídícím Centrem (v místě pasažéra).

Očekávám, že fotokurz bude doplněn detailním 3-D modelingem s použitím metody konečných prvků simulující průběh (hlavně kongitivního) napětí (mezi řidičem a hlavním řídícím centrem, zkráceně HŘiC) způsobující, že sám náčelník (rozuměj já) rozdává zcestné rozkazy (a to až příliš často); průběh deformací (mezi HŘiC a zadními sedadly), stav trudomyslných frekvencí a hlavně proudění jídla a tekutin z HŘiC, potom také simulace elektromagnetických sil při exponenciálním nahromažďování odpadového materiálu v okolí HŘiC.

Jako nevyléčitelný optimista se ale obávám, že následné řešení bude směřovat jen k jednomu možnému řešení. A to, že takový kurz zatím neexistuje a že si můžu, jak říká moje mamka: „jít hrknout“.

Přece jenom si musíme přiznat, že mužské a ženské nervové i technické vybavení (o těch ostatních nemluvě) a jejich aplikace v praxi se poněkud markantně od sebe liší. Smutné na tom je, že je úplně irelevantní pokud je daná matka foto-reportérka pyšná nositelka stříbrného cestopiseckého (pomyslneho) těžítka na Blogu iDnes. (To je opravdu všem v naší rodině uplně ukradeno).

Ale to nevadí, nezoufám.

Rozhodně nějakými nekalými technikami na zlatou pozici 'Cestopisce Roku' útočit nehodlám, ani prozatím - svůj máslem a cukrem upatlaný a řízky obložený foťák a drobky od sušenek zanesené objektivy - nebudu věšet na hřebík. Všechno je totiž relativní. Jako dobrá hospodyňka si umím poradit v každé situaci. Proto pošlu děti do boot camp, manžel jim tam půjde vařit a já si zaletím honit bronz na Bora Bora. K tomu totiž žádný foťák nepotřebuju.

Velké díky všem laskavým čtenářům za hlas v nedávném hlasování.

Autor: Alexandra Synac | čtvrtek 7.5.2015 13:29 | karma článku: 15.42 | přečteno: 2130x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5870 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1154 | Diskuse

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 1712 | Diskuse

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 2827 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Richard Mandelík

Velká válka IV., aneb v roce 1917 stále stejně a už je tu bolševik

Rok utekl jako Rakušané-Uhři před Brusilovem a my se zase vrátíme ve vzpomínce o století zpět. Myslíte, že blbosti už bylo dost? Spojenci zvaní Dohoda nás přesvědčí o opaku. A Němci a Rakušané-Uhři nezůstanou pozadu.

24.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Kdyby bylo na mně, zakázala bych konzumaci alkoholu

Velmi se mi nelíbí, že jsme jako země velmi liberální, pokud se týče konzumace alkoholu. Nikdo si nechce uvědomit, že se jedná o rozšířenou drogu, vůči níž jsme tolerantní

24.8.2017 v 6:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 4.34 | Přečteno: 109 | Diskuse

Libuse Palkova

Papež patří do pekla?

Podobné nadpisy čtu poslední dny nejen na tomto blogu a nestačím se divit. Ještě nedávno zde spousta blogerů tvrdila, že musíme bránit evropské křesťanské hodnoty a odvolávají se na křesťanské kořeny, a najednou tohle.

23.8.2017 v 21:03 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 714 | Diskuse

Jana Slaninová

Jednu noc osobním strážcem Moniky Babišové

Stála jsem kus za ní. Ona vedle svého chotě. Kousek jsem postoupila, abych viděla z hradeb vzácné bílé pávy, které právě vypustili do příkopu. V tom mi někdo vrazil do ramene nůž. Padla jsem na kolena a snažila se nůž vytáhnout.

23.8.2017 v 19:19 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 539 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2430

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.