Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vietnamská proměna listů v elixír mládí (fotomatiné)

13. 06. 2015 7:13:06
Jako holka z vinařské rodiny bych sice mohla dlouho argumentovat, že oním elixírem mládí je víno, ale ne ve Vietnamu. Tam je elixírem mládí, zdraví, blaha, pohody a vnitřního klidu - lahodný zelený čaj.

Teda abych si nevymýšlela. Čaj a taková ta jejich rýžová vodka s medem a různýma skroucenýma potvorama. Ale o tom dneska určitě ne.

Čaj je ve Vietnamu téměř posvátný. Zvlášť na severu v horách v okolí Tài Nguyên provincii, kde se pěstuje prý ten nejlepší z nejlepších pro ty nevybranější znalce. Čajové plantáže tam najdete na každém kopci.

́Chá ́ čínsky, ́Trá ́ vietnamsky, ́Ocha ́ japonsky, ́Chai ́ arabsky až k našemu ́чай ́ i ́čaj ́. Jméno tohoto elixíru se moc po světě při svých cestách nezměnilo a zní velmi podobně snad ve všech řečech. I ono ́ ́ nebo ́ tea ́, ́thée ́ apod. je nejpravděpodobněji z jazyků jižní Asie jen rozšířeno hlavně Holanďany.

Přestože čaj se zde pije po tisíciletí, pěstuje se tu ve velkém prý teprve od příchodu Francouzů v 19.st.

Malá domácí produkce je ale hluboce zdomácnělá téměř v každé rodině od nepaměti. Ani tam se na produkci, pěstování ani sběru nic nezměnilo.

Technická a kvalitativní kontrola je nezbytná.

Na ten nejlepší elixír se sbírají pouze mladé zelené lístky.

Časně z rána, pokud možno orosené slzami víl a zahalené elfím dechem, prosila bych.

Listy se pak nechají trošku odpočnout daleko o slunečního žáru, aby se zachovalo požadované aroma, zabránilo vlhnutí a oxidaci.

Jako u kadeřníka.

Jen nůžek, chemického barvení ani nesmyslných rozhovorů s kadeřnicí o ničem, netřeba.

Tady se usušené lístky rolují do takových těch žmolečků, co vypadají jako usušená žížala.

To je proměna, co?

Už jsme skoro u toho nejlepšího.

Teď už jen zabalit ...

a hurá do obchodu ...

Já tak prostě čupět neumím a neumím. A chci to umět. Ale neumím to.

Pití čaje je ve Viet Namu rituál. Je jedno jestli ho pijete na stojáka na ulici, nebo doma, na svatbě či na obchodním setkání. Ceremonie má předepsaná pravidla i jasně stanovená faux-pas od toho s kým pít, kde a kdy, i jaká je správná voda nebo dokonce kde je ve vašem domě nejvhodnější místo k jeho přípravě i konzumaci. Nejdůležitjší je ovšem výběr správné konvičky a hrnečků. Některé konvičky z té nejlepší hlíny stojí pěkný majlant.

Ze všeho nejdříve je třeba zahřát konvičku i hrnečky. Bacha, je to horké a voda je všude.

Speciálním dřevěným verkcajkem se do teplé hliněné konvičky odměří pořádná kupa čaje.

A pak se už na servírovacím tácku po několika minutách odlévá elixír věčného mládí. A tak se pokračuje třetím, čtvrtým nebo i pátým louhováním.

Ti největší machři prý konvičku nikdy cíleně neumívají, protože čím starší, tím lepší aroma i buquet.

Náš průvodce, Jirka, si vozil svou hliněnou konvičku zabalenou do bavlnné plínky všude s sebou. Několikrát za den ji vždycky z ničeho nic vytáhl z batohu, zaklepal na nějaký cizí dům, řekl si o teplou vodu a bylo to. Pak už si jen čupnul podél silnice do vietnamského dřepu a užíval si.

Choval se kní uctivěji, než ke svému foťáku za několik tisíc. Vůbec bych se nedivila, kdyby ji tajně měl pojmenovanou. Jen tak pro sebe. Určitě jí říká nějak samolibně a spasitelsky zároveň, třeba konvička Tonička. No, pojď k tátovi, holka moje, určitě jí říká.

A proč taky ne. Takový dobrý kvalitní čaj je naprosto dokonalá věc. A když si jej aspoň jednou sami otrháte, o to víc si budete vážit proměny, kterou každý lístek prochází.

Một Hai Ba, Yo!

díky za zprostředkování úžasného zážitku Jiřímu z Vietnam Travel. Nemělo to chybu.

Autor: Alexandra Synac | sobota 13.6.2015 7:13 | karma článku: 20.58 | přečteno: 437x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5817 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 1698 | Diskuse

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 2810 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Ladislav Vinš

Než přijde bouřka ...

Začátkem července bývají vždy vedra, bouřky, krupobití, které nadělají vždy velké škody v přírodě. Lidem zničí jejich miláčky velké kroupy, které dokážou člověka i usmrtit.

28.6.2017 v 12:39 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jiří Stratil

Architektura, kterou ještě nikdo nikdy neviděl

Tento návrh je originální tím, že ho opravdu ještě nikdo nespatřil. Má jednu zvláštnost, a proto také velkou výhodu.

28.6.2017 v 7:56 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 189 | Diskuse

Milan Slanina

Street foto

Když se nikdo nedívá, já fotím. Většinou střílím od boku. Málokdy zvednu Lumixe k oku. *** V každé fotografii by měl být příběh. Příběh živých lidí. Moc jich není.

28.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 363 | Diskuse

Soňa Pražáková

Dušehlazení

V pozdním odpoledni všechny nitky v člověku hrají tu melodii sklíčenou, tu rozervanou, tu poklidnou až rozvernou, že se jednomu z toho skoro zatočí hlava.

27.6.2017 v 21:47 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 235 | Diskuse

Pavel Vrba

Takové jedno obyčejné okno – růže a džbán.

Sedím na krásné zahradě, popíjím kávu a můj zrak upoutává cosi zvláštního a mýtického. Něco podivného, co v daném okamžiku jako by zastiňovalo rozmazané obrysy a obrazy. A v jedné chvíli cítím zvedající se vítr, ......

27.6.2017 v 16:31 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 286 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2413

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.