Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plážování po australsku ...

5. 07. 2015 8:07:06
Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

... je prakticky nemožné. Rozhodně bych to nikomu nedoporučovala. A to i když je k dispozici třeba jen 24h na přestup v Sydney. Koneckonců jen samotná Sydney se může pyšnit více než stovkou surfujících i lenivých pláží někdy jen pár minut trajektem či autobusem od centra.

Pro Australany je život na pláži nedílnou součástí jejich každodeního života. Pokud neprožijete alespoň pár dní na pálivém písku laskavě vískaném Pacifikem nebo Indickým oceánem, je to jako byste tu vlastně ani nebyli.

Musíte si nechat spálit šlapky o rozžhavený písek zatímco drzí racci vám z rukou vyrvou vaši smaženou rybu s hranolkama posypanými místo solí droboučkým pískem.

Ozíci mají k dispozici přes 35 tisíc kilometrů úchvatného pobřeží a k tomu bezpočet dalších, často tropických, ostrovů. Proto žít v Austrálii mi často připadá, jako sen a potřebuji se štípnout, abych se z něj probudila. Žádné přecpané pláže plné slunečníků a lehátek, jak je známe z reklamních brožur cestovek. S pobřežím delším než je vzdálenost mezi Severním a Jižním pólem není překvapující, že se v Austrálii můžete slunit a užívat si na téměř 11 000 plážích jedné krásnější než druhé, mnohé několik kilometrů dlouhé jiné zase romanticky opuštěné anebo exoticky vyzívající ke zdolání vlastních zábran.

Plážování po australsku je něco jako národní koníček.

Plážování je pro ně přirozené stejné, jako pro Čechy sezení nad pivkem s pusou plnou uzenáčů. To jejich, často až otravné "no worries" (něco jako "to je dobrý, klííííd" ...) platí na pláži víc, než kdekoliv jinde.

Na plážích se totiž dá běhat, cvičit tai-chi i posilovat, grilovat, hrát kriket nebo footy, pádlovat na stojáka i surfovat, venčit psy, romanticky randit i mít obchodní meeting nebo narozeninovou oslavu. Zkrátka, ať se vám chce dělat cokoliv, pro všechny je tu místo. A ač se často zdá, že je pláž plná, vždy mi připadá, že zde mám své absolutní soukromí a jsme tam vlastně úplně sami, přestože obklopeni hromadou lidí. Člověk si tak připadá, že sedí sám v přecpaném kupé. O to lepší si s sebou v přenosném ́esky ́ přinést dostatečnou zásobu jídla, pití případně i ́kanga ́ (klokaních) steaků a klobásů ke grilování. A pak už si stačí jen užívat od východu až po západ.

O letních sobotách a nedělích navíc hlavní hlídané pláže celého australského pobřeží ožívají tisícemi dětí, které se v celoaustralském programu mladé budoucí pobřežní hlídky učí záchranářským a surfařským znalostem. ́Nippers ́, jak se program vedený lokálními záchranářskými kluby jmenuje, vznikl původně v Sydney ve čtvrti Coogee v roce 1963. Děti od tří let se zde od jara do podzimu, za každého počasí, učí zábavnou formou základním principům bezpečnostního přežití na pláži a v oceánu.

Děti jsou rozděleni do skupin podle věku a roztřídění barevnými čepičkami a ́rashie ́ (ochranný plavací úbor s ochranným SPF) závodí v běhu na pláži i ve vlnách, procvičují se plavání a sjíždění vln na speciálně upravených pěnových surfech. Od čtyř let je učí, jak rozeznat pláž, kterou stáčí vír, jak se dostat z nebezpečného proudu či jak zachránit tonoucího kamaráda. Tento typ osvěty je zde stejně nutný, jako se u nás učí jízdě na sněhu a zvládnutí smyku.

V Austrálii je jisté, že pobřežní hlídka vás střeží den co den hned ze tří směrů (z helikoptéry, z břehu i z člunů) a to i přesto, že si jí často vůbec nevšímáme anebo ji bereme jako samozřejmost. Australská pobřežní hlídka nejsou jen placení kvalifikovaní záchranáři.

Až půjdete příště na surf nebo si jen tak zaplavat, všimněte si i těch vycvičených dobrovolníků, kteří den co den zachraňují životy díky dedikovaným lodím a helikoptérám jen proto, že třeba někdo zachránil život jim. Spíš je to ale ohromná prestiž - být záchranářem. A to již od roku 1907.

Důležité ovšem je být viděn a plavat mezi červenožlutými vlajkami.

A jde se na to!

Mějte se všichni krásně a přeju vám všem prima léto doma u rybníku či v cizině u moře.

Autor: Alexandra Synac | neděle 5.7.2015 8:07 | karma článku: 29.46 | přečteno: 2810x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5817 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Alexandra Synac

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

8.8.2015 v 16:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 1698 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lubomír Stejskal

Co se to stalo na stránkách pražského letiště?

Chtěl jsem si dnes ráno ozřejmit, kdy se vrací naši mladí z Egypta a bezstarostně jsem otevřel web ruzyňského letiště. Tak jako bezpočtukrát předtím.

28.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 1195 | Diskuse

Ladislav Větvička

Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v Koločavě byla obnovena.

Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko, dostat se tam da blbě, bo cesty pamatuju Masaryka a je tam nuda, bo zhyčkany turista tam nema co robit a raději vali do Chorvacka.

27.6.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.79 | Přečteno: 4843 | Diskuse

Jan Tomášek

Oběd po indicku

Někde v indickém státe Radžastán – na úpatí nevysokých hor leží malá vesnice kam byli na oběd pozváni dva Češi. Jedním z nich jsem byl i já – psal se rok 1996.

27.6.2017 v 9:02 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 370 | Diskuse

Miroslav Hruška

Jak jsem vypnul aneb reportáž z druhé víkendovky v Jeseníkách

Jedna víkendovka mi nestačila. Respektive nebude stačit. S tímto pocitem jsem se přihlásil na obě jarní víkendovky Zeměchval. Takže sotva jsem se vzpamatoval z jedné víkendovky, vyrážím v pátek 5. května do Jeseníku znovu.

27.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 400 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2413

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.