Náš třídenní pobyt na Phillip Island jsme se, ostatně tak jako všichni, zahájili přejezdem přes most z malého rybářského městečka San Remo, kde si nemůžeme nechat ujít polední slet divokých australských pelikánů na nábřeží, kde je spousta místa na zaparkování a ještě zdarma BBQ a malé hřištátko pro naši drobotinu. 

Odtud naše cesta směřovala do informačního centra, vhodné pro získání potřebné literatury a map, nákupu suvenýrů a poradu s víc než ochotnými zaměstnanci, o času odlivu a přílivu, předpověd počasí, tipy na restaurace, ubytování, nejbližšího lékaře či opravnu aut nebo cokoliv, co kdo potřebujete.

Hned naproti přes cestu je mírně předražená malinkatá Panny´s Phillip Island Chocolate Factory. Ta je dobrá na nakouknutí do světa výroby a ochutnání čokolády hlavně když prší, nebo jste unavení a na žádnou tůru už si netroufáte. Podle mého je sice dost předražená, ale je možné si zakoupit tzv. Phillip Island 3 Parks Pass (zkuste to říct 5x za sebou nahlas), čímž se získá menší sleva na vstupném.

Součástí 3PP lístku je vstup na přilehlý Churchill Island s přehnaně nadsazenou farmou s tradičními hospodářskými zvířaty. Pro nás Evropany je ta farma úplnou ztrátou času. Přitom je mnohem zajímavější tůra úplně zdarma okolo Churchill Island přes unikátní mokřady s miniaturní odrůdou mangrovníků a se stovkami hnízdících ptáků a vodních tvorů, které kolikrát ani jinde neuvidíte. Při krátké procházce jsme zde viděli jedovatého copperhead hada, několik nám neznámých ptáků, ještěrů a plazů, pelikány, kteří lítali v takových hejnech jako u nás špačci, anebo i krásné Cape Barren husy.

Odtud se nedá minout The Koala Conservation Centre, kde samozřejmě lze vidět, jak název sám napovídá, roztomilé koaly v jejich přirozeném habitatu. My jsme měli ale to štěstí, že jsme se na několik kroků ocitli také vedle wallaby, uřvaných papoušků a malé vačice. Časově počítejte nejméně 30 min na úžasné interaktivní centrum při vstupu a aspoň 2-3hodiny na procházku lesem s koalama.

Nedaleko od koal narazíte na onu věhlasnou Penguin Parade, kde můžete shlédnout každodenní migraci australských malých tučnáčků na noční hnízdění na pobřeží. Zde se bohužel nesmí fotit. Celá show je celoročně otevřená a odehrává se každý večer zhruba okolo 8 (přesněji to vědí na informacích). Doporučují přijít aspoň hodinu předem a pokud chcete něco vidět, je dobré si připlatit na „special viewing platform“ takže jste o pár metrů blíž, a ty malé, zhruba 20cm trpaslíky v tom davu máte šanci aspoň trošku vidět. Je to zajímavé místo, osobně mi velmi nepříjemné a nepůsobivé. Betonová konstrukce pro stovky návštěvníků vytvořená jen pro nás, abychom narušili původní habitat těchto malých tvorečků, co je sem po staletí táhne jejich instinkt, je zkrátka, podle mého, příšerná.

Mnohem víc jsme si užili hledání pokladů ve Forest Caves, které jsou přístupné pouze při odlivu. Jde se sem přes pravěké middens, pak asi 2km po pláži a geologicky, je to pozůstatek v těchto místech Austrálie unikátní vulkanické činnosti. Některé balvany jsou zachycené a zchládlé v pískovci, některé ve vodě, jiné jsou tepelně přeměněný jílovec v lepivou mazlavou hmotu. Geologii i mořský život ve skalních jezírkách bychom zde mohli studovat hodiny, ale byl čas jít nazpátek, než nás uvězní příliv.

Na nejzápadnější stranu ostrova - The Nobbies – jsme se vydali hledat australské chlupaté lachtany. Ale lachtana jsme neviděli ani jednoho. Asi cítili přicházející bouři, a na rozdíl od nás, měli čas se schovat. Než jsme se stačili rozkoukat, nebe se nad námi zavřelo, všude černo, ohromný vítr, který nás co chvíli mohl smést do rozbouřených vln pod námi a strhla se ohromná bouře. Ani projížďka na lodi k Seal Rock a okolo ostrova ten den kvůli silnému větru nepremávala. Je pravda, že jsme zde byli v zimě, a v létě je větší pravděpodobnost zahlédnout i delfíny, velryby a samozřejmě i lachtany. Takže sem se ještě vrátíme.

Schovaní před nepřízní počasí ve vyhřátém a suchém autě jsme se rozhodli objevovat dál jinde. Ale až na druhý den. Tentokrát nejjižnější část ostrova - the Pinnacles u Cape Woolamai. Vyrážíme na dlouhou, nudnou a náročnou cestu proti větru písečnými dunami, ke kterým by se mělo fasovat něco jako sněžnice. Pohledy na oceán a záliv odtud ale byly zase k nezaplacení. Celá cesta k Pinnacles, asi 6km dlouhá, byla  olemovaná nízkými travinami, křovinami, keřovitými sukulenty, spinifex a vřesy, ale dokonale nás fascinovaly různě veliké písečné stalagmity. Ovšem rozhodně bych tuto tůru nedoproučila s dětmi do 8let, natož v krosně nebo v kočárku, neboť přes ty duny se zkrátka nedostanete.

I my jsme byli cíli blizko, ale tentokrát nad námi nehostinná příroda vyhrála a my museli otočit azimut o 180⁰ a prodírat se zpět jemným pískem, jako v nekonečných přesýpacích hodinách.  Vrátili jsme se místo toho po pláži a tam jsme objevili absolutní poklad ve formě dalšího vychladnutého lávového proudu. K tomu zde voda ze skály vytvořila překrásné písečné výtvory, že už skoro nemusíme do Petry. Neodolali jsme a všichni čtyři jsme ve skále zvěčnili svá jména.

Neuvěřitelné, a nikde v průvodcích o tomto skvotsku ani slovo.

mapa Phillip Island z enWikipedia.org