Hedvábné pohlazení z Kambodže

19. 12. 2014 19:16:53
Nevím proč, ale vždycky jsem toužila vidět, jak se dělá hedvábí. Možná pod vaším stromečkem nebude letos chybět hedvábný šátek, polštář nebo třeba kravata. Víte ale, jak to vlastně s tím hedvábím bylo? Kolik práce jde do něčeho tak lehkého a jemného?

 

_MG_0705.jpg

 

Krásná legenda říká, že za objevení hedvábí můžeme vděčit čínské císařovně Hsi-Ling-Shi, která zhruba před 2700 l.př.n.l. popíjela odpolední thé ve stínu košatého keře morušovníku. Jeden kokon bource morušového omylem upadl do jejího šálku horkého čaje a když se jej snažila špendlíkem ze své brože vytáhnout, změklý kokon začal odvíjet dlouhá vlákna. Císařovna začala namotávat jemná vlákenka okolo prstu a v hlavě se jí zrodila myšlenka. Říká se, že později císařovna také navrhla první tkalcovský stav na výrobu hedvábné tkaniny a tak vzniklo hedvábí, které učarovává ženám celého světa už po několik tisíc let.

Tajemství výroby hedvábí bylo pochopitelně v Číně přísně střeženo pod trestem smrti. Nakonec byly ale vajíčka bource morušového i samotný způsob produkce, propašovány do sousedních zemí počínaje Japonskem, Vietnamem, Indií až po vzdálenou Persii a dnešní Evropu. 

V Kambodži, podle některých zdrojů, historie hedvábí v Kambodži sahá až do 13. století, kdy se zde rozšířilo převážně na pobřeží obchodníky frekventované řeky Mekong a okolí. Až do doby Rudých Khmerů se dovednosti tkaní a techniky pěstování předávaly z matek na dcery po celá staletí.

Vznikaly tak krásné tkaniny na typické phamung kalhotové sukně, hol zavinovačky, krama šátky nebo sarongy například speciální brokátovou technikou pro krále proplétané pravým latem či stříbrem, tzv. chorebap.

Brokátová technika také stála za zrodem tkanin typickým pro Kambodžu např. s drobnými jasmínovými kvítky symbolizujícími štěstí a prosperitu. Dodnes častý je také duhově měňavý phamuong či podobný anlunh, kdy v útku i v osnově jsou vetkány jiné barvy. Barva látky se tak mění podle toho, z jakého úhlu se na ni díváte.

 

_MG_0341.jpg

 

Díky vysoké ceně, bylo od svého počátku vzniklé hedvábí vyhrazeno královské rodině, božským tanečnicím Apsara či k velkolepým svatebním a náboženským obřadům. Dnes ovšem jsou hedvábné tkaniny mnohem více rozšířeny, přestože tajemství jejich výroby přežilo jen v některých vesničkách v distriktu Phnom Srok, z čehož se ale čerpá dodnes. Dnešní roční produkce ovšem sotva dosahuje 1% poválečné doby. I tak je kambodžské hedvábnictví ve velké míře závislé na importovaném hedvábí z Číny a Vietnamu.

Na rozdíl od čínského či japonského hedvábí je ale kambodžské hedvábí charakteristické zlatým nádechem. Již samé zámotky bource morušového jsou zlatě žluté díky vysoké koncentraci sericinu. Jeho původ, ale, stejně jako technika zpracování a pěstování pochází samozřejmě z Číny.

 

_MG_1194.jpg

 

Bohužel když po válce přišla doba občanských válek a vražedná vláda Rudých Khmerů, během níž většina kvalifikovaných řemeslníků a umělců byla vyhlazena. Kambodža tak pomalu přišla o většinu své starodávné kultury a umění. Naštěstí je tradiční Khmerské umění od pádu Rudých Khmerů v 1979 na nejlepší cestě k záchraně. A mladí řemeslníci se znovu učí staletým tradicím a uměleckým technikám řezbářství, sochařství, lakování či nádherného hedvábnictví.

Nedaleko Siem Reap jsem navštívila hedvábnickou farmu, kde jsem mohla krok za krokem vidět produkci hedvábí i samotné tkaní a šití. No farma, spíš takový domek to byl v kambodžsky typické vesničce s blátivými cestami a skromnými dřevěnými domky na kůlech. Z ulice byl slyšet nepřetržitý zvuk tuk-tuků, mopedů a dětí pobíhajících po ulici. 

 

col2.jpg

 

Před vstupem na farmu se zastavuji u rozsáhlé plantáže s dlouhými řádky keřů morušovníků, každý v různých stadiích. Mávám a usmívám se na několik mužů s volně pohozeným tričkem přes hlavu a záda, kteří sbírají do proutěných košů čerstvé listy. Zvou mě mezi sebe, ale odolávám. Mezi nimi se pohybuje pár kopáčů s motykou, co odplevelují řádky od vysoké trávy. Opodál se krčí teprve slabé kmínky, které začnou být k užitku až napřesrok.

Po pár minutách na poli, vstupuji do menší haly kde mi náš průvodce ukazuje desítky, v policích naskládaných, velkých přikrytých proutěných ošatek v nižch se na nasekaném listí morušovníku pasou miliony drobných housenek, které jsou velké sotva jako nehet. Tyto housenky bource morušového jsou již ve 4. stádiu vývoje, kdy jsou asi 4 dny staré.  Páření, kladení vajíček i inkubace probíhá v kontrolovaném prostředí pryč od lidí, průvanu i světla. 

Jedna housenka během svého asi 25-28 denního života zkonzumuje nepředstavitelných 400 kg morušového listí. Pak je housenka připravena na poslední desáté stádium své proměny, kdy se na 10 až 12 dní zakuklí do zlaté klícky. Jinde sledujeme asi 3cm naduté housenky, jak z úst vypouští lepkavou lesklou hmotu, bez které by tolik krásných šatů nemohlo existovat. Ty mi naháněly nechuť a obdiv zároveň. Asi po třicetišesti hodinách jsou housenky připraveny na svou poslední proměnu v motýla.

 

_MG_0675.jpg

 

Ale ne všem se to podaří. Odtud jen 20% larev unikne zpět na svět v podobě šedobílého nenápadného molu bource morušového, čímž je 47 denní cyklus u konce a vlastně začíná nanovo. Ostatní jsou uvařeny při dalším procesu získávání hedvábí.

Uvařené larvy bource morušového jsou vyhledávanou specialitou a pokud máte odvahu, neváhejte ji vyzkoušet. Chutná trošku jako vařená kukuřice.

Ale zpět k hedvábí. Ta nejkrásnější cesta je totiž teprve před námi.
 col1.jpg

 

Po několikaminutovém obdivování housenek v různých stádiích, procházím do další místnosti. Zde se zastavuji u Chivy, postarší paní, která v prostorné a stinné hale nad malým kotlíkem vroucí vody, zručně podivnou dřevenou vidličkou odmotává první smotky matného hedvábí.

Jeden zámotek bource morušového obsahuje až 4000 metrů hedvábného vlákna navzájem slepeného právě sericinem, takovým přírodním vteřinovým lepidlem, který změkne pouze v horké vodě a je třeba jej nejdříve odstranit, degumovat, aby hedvábí nabylo charakteristického lesku, měkkosti i hebkosti.

Chivy a několik dalších žen vedle ní, každá se svým kotlíkem a zvláštním kotoučovým namotávačem, z několika zámotku nejdříve smykávají až 1000 m hrubého méněcenného tzv. buretového hedvábí se spoustou malých uzlíčků. I tohle hedvábí si ale později najde užitek v řadě textilií např. na bytové doplňky.

Poté zámotky zbavené tohoto ochraného vlákna putují jen o pár metrů dál, mezi ženy u podobných kotoučových strojů, kde se již namotává jemné a nejcenější hedvábí v gréži.

 

col3.jpg

 

Ženy musí pečlivě smotat až 10kg kukel, aby získaly pouhý 1kg čistého hedvábného vlákna. To je asi 5500 kukel. Neodolala jsem a smotávání jsem právě v této fázi vyzkoušela, neboť je nejmenší pravděpodobnost, že se něco pokazí. Je třeba bezedné trpělivosti, dobrého oka a notné dávky vnitřního klidu, protože když se někde něco slepí, přethrne, zamotá nebo zasukuje, jinak než s bezednou láskou ke své práci se z té motanice nedostanete. 

Tou koneckonců oplývají i ženy, které musí hedvábí zbavit různých nopků a nečistot. Opodál sedí tři dívky na zemi nad plechovou mísou vrchovatě naloženou gréže. Pomalinku a trpělivě probírají jedno nekonečné vlákno za druhým.

Se zájmem se skláním u jedné mladé ženy, Ravi, a vybízím průvodce, který stojí nedaleko. Zjišťuji, že Ravi tuhle motanici bude čistit nejméně týden. Pracuje tady šest dní v týdnu už osmým rokem, její maminka i sestra zde jsou také, ale v tkalcovně. „Tkaní, je mnohem lépe placené, ale musím se ještě učit“ vysvětluje Ravi a nepřestává přitom zručně vyhlazovat nopky v souměrné vlákno a pokračuje „mohla bych jít pracovat za lepší peníze v Siem Reap do nějaké továrny, ale tady jsou mnohem lepší podmínky a je to blízko domů i rodině.“ Kolik si vydělává ale nechce říct a já si uvědomuju, že možná ani nikdy nechodila do školy a tohle je její jediné vzdělání.

S ohromným respektem se rozhlížím kolem sebe, kde jsou desítky žen zabrané do své práce. Z venku jde slyšet nepřetržitý cvrkot cikád, které prolamuje rytmické klapání tkalcovských strojů z povzdálí. Některé ženy si mezi sebou povídají a smějí se, jiné si hledí toho svého. Žádné rádio, stanice s chlazenou vodou, klimatizace ani nejmodernější technologie či ergonomické židle s dokonalou bederní opěrou.

 

_MG_0744.jpg

 

Pomalu procházím mezi různými rachotícími snovacími stroji, desítkami kolových namotávačů až k dívkám v tkalcovně, kde se na speciálních ikat rámech hedvábí připravuje na barvení. Je to právě neskonale komplexní technika Ikat  čímž se kambodžské hedvábí zásadně liší od např. čínského. Vzor i barva totiž vzniká již před tkaním. Je třeba naprosté preciznosti a jediná chybička může znamenat zkažených několik metrů tkaniny.

Ikat vazačka nejdříve musí předem odměřenou degumovanou gráž na rámu pečlivě uvázat do podivných uzlíčků podle komplexních předloh, které jsou na milimetr přesné. Delikátní vázání těchto uzlíčků může u některých vzorů trvat i několik dní. Ikat je ve své podstatě, zjednodušeně řečeno, podobný nám známému batiku, kdy namotané uzlíčky zabraňují obarvení vlákna. Takto svázaná vlákna putují do barvících kotlíků, kde pomocí koření, listí, kůry či květů vzniká celá plejáda barev. Dnes se ale časteji a časteji používají syntetická barviva. Teprve až po důkladném vyschnutí jsou hedvábná vlákna namotána na cívky a vřetena. A jak na stavech člunek proplouvá osnovou, vznikají krásné geometrické obrazce. 

 

_MG_0728.jpg

 

_MG_0716.jpg

 

Vazačkám Ikat bych na ruce mohla hledět i dlouhé hodiny. Fascinovala mě jejich zručnost i preciznost. U žen za hlučnými tkalcovskými stavy jsem se zase v duchu smála nad, pro mě nepochopitelnou, změtí pedálů, nití, cívek a kladek, vše navzájem propojeno a v neustálém pohybu.

 

_MG_0734.jpg

 

_MG_0735.jpg

 

Pod rukami těchto žen se nesmírně pomalu, desetinky milimetru po milimetru, rodí překrásné bohatství, bez kterého si mnozí z nás život ani nedovedou představit. Bez oddanosti těchto žen by krása kambodžského hedvábí už mohla být dávno zapomenuta.

 

_MG_0738.jpg

 

_MG_0742.jpg

 

_MG_0746.jpg

 

_MG_0747.jpg

 

col4.jpg

 

A tak, až půjdete třeba teď k vánocům koupit ať už hedvábný šátek, šifónovou halenku či krepdešínové šaty, zkuste se na chvíli pozastavit nad tou složitou náročnou cestou, kterou hedvábná nitka musela projít než nabyla své finální podoby.

My si šátek oblečeme jen příležitostně, a přesto tkadlenám trvá někdy až 8 dní jeden takový šátek utkat. Ze své skromné výplaty jen stěží uživí svou rodinu. A to nemluvím o práci na morušových plantážích a náročný chov, která procesu tkaní předchází. Ale to už jsme zase na začátku.

 

Hezké svátky všem.

 

 

Původně zveřejněno v časopise Koktejl, za což redakci a obzvlášt paní šéfredaktorce Literove ze srdce děkuji.

 

 

 

Autor: Alexandra Synac | pátek 19.12.2014 19:16 | karma článku: 20.72 | přečteno: 1138x

Další články blogera

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 165 | Diskuse

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 979 | Diskuse

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 208 | Diskuse

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 346 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 420 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 472 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
VIP
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2482

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...