je to složité,

cestujeme s 5ti dětmi různého věku i pohlaví autem,letadlem i dlouhé trasy a univerzální návod neexistuje.Ti,co spolu seděli minule,spolu dnes sedět nechtějí,pak se to zase změní.Ve třetině cesty si říkám,že je už nikdy ,ale fakt nikdy nevezmu,že to nemá smysl,pak se to nějak zhoupne a je z toho ta nejlepší dovolená a hned se plánuje ,kam příště.A ti ,co si nejvíc stěžovali,tak jsou na konci nadšení.

Re: je to složité,

to je jasné. ani jsem se nesnazila o univerzalni návod, spíš takové popoštouchnutí pro mladé rodiny, kterým se do toho nechce a hledají spoustu výmluv, proč někam nejet. to je jasne že je každá rodina jiná, taky záleží podle nálady, kam se jede, kdy se jede, počasí, faktorů je spousta. Hlavně je ale dobré do toho auta sednout a někam vyrazit. Do letadla samozřejmě taky, to je tutovka. V sobotu vyrážíme pár set kilometrů od nás do kempu na týden a děcka už ted se nemůžou dočkat. Snad to s nima do té soboty nějak vydržím a nepošlu je DHL napřed.

opravdova diskuze nebo pochlebovani

Domnival jsem se, ze nase zkusenosti s dalkovym cestovanim autem s detmi mimo

Evropu me kvalifikovaly do diskuze, trebaze se nase zkusenosti v nekterych

bodech diametralne lisi od autorcinych.  Podle meho - zrejme naivniho - nazoru se opravdova diskuze ma skladat z ruznych nahledu podle zkusenosti jednotlivych ucastniku a neni nic spatneho na kritice, nejlepe ovsem bez osobnich utoku.

Vadi mi take kritika od lidi, kteri neprijmou nic jineho nez jen pozitivni podporu pro autora. Tohle je podle meho vylozene  medvedi sluzba jakemukoliv autorovi. Pokud by autor/ka nebo ti, kdo ho/ji takto podporuji, prijimali jen pozitivni prispevky a bezpodminecny souhlas se vsim co je v blogu napsano, muzeme to jako diskuteri rovnou zabalit, jit se klouzat a prenechat pole pouze nedostatecne premyslivym pochlebovacum.

Re: opravdova diskuze nebo pochlebovani

PS. Takhle jsem se docela nevinne dostal na seznam nepratel jisteho domaciho experimentatora-kuchare, kdyz jsem mu zkritizoval prilis kriklave nadobi a ubrus pod jeho vytvory. Bylo to ciste z hlediska fotografickeho, protoze pestre barvy a dezeny odvracely pozornost od hlavniho nametu - jeho jidla.

Kdyz jsem napriste nesouhlasil s jeho tatarkou, zase pouze z hlediska kucharskeho -prilis vodova, roztekla - zacal na me utocit co si nejaky emigrant dovoluje kritizovat Mistra kuchare-popularniho blogera a Cesko. Nevedel jsem samozrejme, ze Mistr reprezentuje Cesko. Domnival jsem se, ze reprezentuje pouze sebe a sve vytvory a ze slusne podany navrh na zlepseni prezentace ci jidla bude prijiman jako konstruktivni prinos od diskutera. Tim si to Mistr u mne uplne rozlil.

Koukám - Kvikina v akci! :-)

A rovnou u dětí - no, koneckonců je mu 74, tak se navrací do dětských let.

jasně...... vy jste ta s těma "barevnýma" fotkamááá

........mi to hned neseplo....už mám asi ňáký kouslý relé ....tak nám v tý óstreliji něco nafoťte, třeba vánočního. Těším se

Autorko, nedejte se otrávit!

Vaše články si vždy moc ráda čtu, ač již dávno nejsem mladá maminka. Věřte, že není, neexistuje nikdy a nikde žádná šablona chování, jednání a řešení různých situací. To cestování s dětmi je vždy nějak obtížné. Já si pamatuji, jak jsem před osmi lety vzala autem vnoučata do Chorvatska. Neteř měla rodit třetí, tak ty "nezvedence" - 8 a 11 let jsem sbalila a hajde na Makarskou. No, je to skoro na román. Ale stručně - stokrát jsem litovala svého "dobrého skutku" a dvěstěkrát jsem byla ráda, že jsem se tak rozhodla. Ano, cesta byla náročná, já už žádná mladice, ale zvládla jsem to. Sice jsem je asi desetkrát v duchu zabíjela, čištění interiéru auta po návratu v myčce nebylo nejlevnější, přesto to byla jedna z povedených dovolených. No, dovolená to zrovna pro mně nebyla, ale dnes na to vzpomínáme (i s těma nezvedenci) s úsměvem a legrací. Třeba jak jsme kupovali na mou velkou maličkost vše přímo na místě v Makarské, neboť v tom spěchu jsem svou tašku zapoměla doma. Děcka z toho měli srandu.

Re: Autorko, nedejte se otrávit!

pokračování: Vám jsem chtěla napsat, abyste se nenechala otrávit žádnými Kamýky, píšete za sebe a svoje zkušenosti, jedinečné a že to má někdo jinak? Ano, má a třeba si také myslí, že to zvládá nejlépe. Invektivy o provdání se za cizince a českých buranech přejděte s úsměvem, ten Cook to napsal dobře. Jízdu v noci také moc nemusím, ale to je dáno individuálně, já v noci hůř vidím a vadí mi to oslňování (proto jsme také tenkrát s děckama přespali u Plitvických jezer). Ale pokud jedou dva dospělí, mohou se střídat a také nehrozí že usnete, bavíte-li se.

Jinak jste měla dobrý nápad, napsat tenhle článek. Když si profiltrujete jedovatosti, určitěsi najdete mezi příspěvky dobré rady, zkušenosti jiných, které nejsou k zahození. Jezděte si s dětmi jak sama uznáte za vhodné, ať už si z těch cest budou nebo nebudou cokoliv pamatovat. Nejste ještě vůbec stará, máte také právo na nějaký osobní prožitky a požitky, děti berte jako součást svého života, takže jako to, co patří k Vám i při cestách.

"staví se třeba někde na dobré večeři a tradááá.."

Tak tohle bychom pred dlouhou jizdou autem tady u protinozcu neudelali, s detmi nebo bez nich (nasi kluci jsou uz dospeli). Stavime, jak jsem se zminil vzdy tak po 2 hodinach jizdy a behem cesty jime obcerstveni z domova (salatovou zeleninu, cerstve a susene ovoce, syr, susenky) a na zastavkach kupujeme jenom lehka jidla a kavu. Dat si na zacatku cesty dobry obed, tak bychom se po kratkem case citili ospali, coz je nejvetsi nebezpeci pro ridice.

Jeste horsi je dat si dobrou veceri a po ni vyrazit do noci. To se pak ospalost a unava micha s vetsi frekvenci kamionu na nasich silnicich. Oni totiz v nejvetsim poctu vyjizdeji obvykle odpoledne z hlavnich mest australskych statu a nejvic okupuji silnice prave za tmy. Pro ridice neni nic horsiho, nez se porad potkavat se svetly kamionu v protismeru a byt unaveny, navic unaveny po dobre veceri, kdy telo rika dost a spat!

Re:

a to je tip číslo kolik? ať si každý řídí a zastavuje podle svých potřeb a schopností. o tom se nikde nezmiňuju. jen si myslím, že jsou dobré pravdielné zastávky, toť vše. co si kdo na nich dělá je na něm.

Po pravdě ...

Kamýku, jsem líná zařídit si někde svůj vlastní samostaný stránky. nemám na to ani čas ani chuť to dělat a spravovat sama. ze svých obzervačních návštěv Čech mám pouze pocit, že jsou maminy, které by i třeba rády něco udělaly ale neví jak na to. já jsem jednou z nich. hledala jsem dlouho knížky, které by mi poradily jak zvládat cestování s dětmi, protože to prostě a jednoduše musím dělat a taky chci, ale nikde jsem nic nenašla. v časopisech taky ne. jedině internet mě zachránil a anglická fora mamin, které se dělily o rady s druhýma maminama, které vyhledávaly pomoc. Věřte, že se nechci nad nikým povyšovat ani ukazovat, že jsem o něco lepší než jinej. Jenom používám toto medium iDnes na sdělení svých poznatků, a doufám, že někdy někde to nějaké mamince přijde vhod, až bude shánět na Googlu tipy jak cestovat s dětmi (třeba tam někde na nějaké stránce vylezu), protože se trošinku obává veřejnosti před svým prvním letem nebo chce s manželem znovu do kempu, neboť má na to krásné vzpomínky.

Re: Po pravdě ...

Mě vážně nejde o žádné chlubení nebo jak ste to nazval ani nic podobného. Jestli mě něco mateřství naučilo tak se každý den učím pokoře, vděku, věřit svým instinktům, poslouchat a dívat se okolo sebe a brát věci tak jak jsou a přijdou, nekritizovat jiné, že dítě vychovávají špatně anebo neubližovat druhým, ani slovně, ani pohledem.

Knížek o výchově dětí, bilingualismu, psychologii dětské kresbě, plavání, cvičení, domácí aktivity ... já nevím co všechno - mám doma několik řad v knihovně, ale o cestování tam prostě nic není. nechtějte vědět jaké to je třeba nastupovat s dětma do letadla, vědět, že máte jenom dvě ruce a všichni se po vás dívají a mají na čele napsané, že tam nemám co dělat.

Tak se omlouvám, že vám tu zavazím, a já budu pracovat na vlastním blogu a půjdu jinam.

Jak na dlouhe cesty s malymi detmi v klidu?

Zustat doma. Pokud to neni vylozene dulezite, nac vlacet deti na dlouhe cesty autem ci letadlem? Super male deti neoceni krasu more, hor, je jim jedno, kde jsou, jsou li s milujicimi a pecujicimi rodici. Deti jsou spokojene, kdyz se machaji v bazenku u domu, nemaji potrebu jezdit do ciziny, neoceni to a nepamatuji si to. Rodice by meli byt trosku soudnejsi.

Pokud je cestovani nutne, zastavka staci tak kazde 2 hodiny, ovsem pres noc necestovat, deti by mely spat v posteli a odpocinout si, stejne jako ridic/ridici. Jinak samozrejme filmy, knihy a snazit se zabavit deti, aby cesta nebyla nudna. Vzdy zvazit, zda neni jednodussi letet nez se nekam trmacet autem. U nas mame jednoduche pravidlo, je li vzdalenost delsi nez 400 mil, neridime, ale letame. Je to jednodussi pro vsechny a nakonec i levnejsi. Jinak celkem dobre rady.

Re: Jak na dlouhe cesty s malymi detmi v klidu?

my s sebou občas po Evropě bereme naše psy, tak proto nelétáme pokaždé. Většinou děláme hory a NP kde jsou psi dovolení.

Teatrální nejsem, jenom pomalinku zjištuju a pokorně přiznávám, že blog na iDnes asi není ta správná parketa na to, proč jsem se rozhodla psát. Maminky na Ona moc blogy očividně nečtou anebo aspon nereagují. Na tom není přece nic špatného si uvědomit, že jsem někde udělala chybu. Nikomu neříkám, že to musí dělat tak nebo onak, to je samozřejmě na každém. my to taky přizpůsobujeme počasí, náladě, tomu kam se jede, kdy se jede, jestli musíme být někde kvůli trajektu, jestli jsou děti přetažený, jestli víme, že před náma je havárka a několikahodinová zácpa. Když se zastaví na jídle, tak se přece nemusí přecpávat ke spánku.

A vůbec ...

Obávám se, že cestovat

s tak malými dětmi na velkou vzdálenost opravdu není dobrý nápad. Nemluvě o tom, že děti z těchhle cest OPRAVDU NIC nemají, jednoduše si je ani nepamatují. Vím to podle svých, a to cestovali se školou k moři až kolem svých desíti let. Jako jo, užili si to, ale vzpomínky mají více než mlhavé, tak co teprve batolata, co ještě mají plínky - to se nezlobte, to mi přijde vůči vlastním dětem přinejmenším neomalené. České maminy tohle obvykle nedělají, raději si Chorvatsko apod. odpustí a počkají si, až děti budou větší. Možné ale je, že se Češka, provdaná někam do Tramtárie za cizince (ti jsou přece už z principu lepší, než čeští burani, že ) chce jen na blogu pochlubit, jak se má dobře a co si může proti zdejším chudobnějším holkám dovolit .

Re: Obávám se, že cestovat

já mám nefalšovanýho pravýho klasickýho tuplovanýho pražáka za manžela! a buran není. V cizině jsem dobrovolně, sama jsem už od mala chtěla. S našima jsem cestovala jako dítě jen po komunistických zemích, ale milovala jsem to. Proč chudobnějším? Já vím, že to moc čechů nedělá, a myslím, že je to velká chyba. děti tím získávají mnohem víc než jen vzpomínky. Učí se takovým věcem, které v českém kempu, na české lanovce, u českého rybníku nebo na chalupě apod. se prostě nenaučí. Škoda.

S dětmi předškolního věku

bych takto cestovala na větší vzdálenosti asi jen v případě nutnosti nejvyšší, je to pro ně vážně víc utrpení než potěšení, a navíc si za pár let stejně ani nebudou pamatovat, že někde byly. A co se týče diskuze o motelu, myslím si také, že přespat v posteli je dost důležité, aby se dítě protáhlo v přirozené poloze. Sedačka je nejen příšerný nápor na záda, ale navíc je tu i nebezpečí vzniku krevních sraženin, a to i u malých dětí, pokud jsou skrčené v sedačce několik hodin v jedné poloze...

Re: S dětmi předškolního věku

V Australii se cestovani na delsi vzdalenosti clovek proste nevyhne. Nasi kluci meli jednu babicku 300km odtud, dedecka z druhe strany pres 1000km, jednoho strejdu s tetou 1800km, druheho 350km a sve kmotry jedny 900km a druhe 700km. Zasadne jsme s nimi cestovali pres den a kde bylo treba prerusit cestu, prespali jsme v motelu.

 I dnes cestujeme vetsinou pres den, ackoliv nekdy dokoncujeme cestu pozde vecer.

Minuly rok jsme museli jednou cestovat pres noc z Adelaide do Melbourne, kde jsme nutne museli byt pristi rano a uz bych to nechtel opakovat.