Pro všechny:

Vzdělanost je velmi relativní pojem = vsadím se že pro středoškolského profesora z první republiky bychom byli všichni nevzědalní protože neumíme řecky, francouzsky a latinsky. Je tu někdo, kdo má vlastní zkušenost se studiem v zahraničí? Odmitat nové a bazírovat jen na vlastní zkušenosti se školstvím za totality či před 20lety s totalitně vzdělaným učitelem bych nedoporučovala.

Před 50lety byla rákoska a kout také běžnou výukovou pomůckou.

Opravdu si myslíte, že se biflováním slovíček něco naučíte? Hmmm, a co mateřština? Maminka vás taky zkoušela když vás učila rodnou řeč anebo si s váma povídala, četla vám, učili jste se písničky a básničky? U jazyků to platí tuplem, že hrou se naučí víc. A ja myslela že Komenský na to přišel v 1658?

Re: Pro všechny:

Je smutné, že celé světové moderní školství které vede přesně opačným směrem od “nadření” to dělá špatně. Asi proto máme my Češi ve světě tolik slavných vědců (nemyslím ty, co tam emigrovali a dostudovali tam). Zástupy specialistů musí být zase vedele jako jedle …

Ano, studijní výsledky jsou důležité na střední a vysoké škole, ale na základní by to neměl být stres ze zkoušení a odradění od dalšího studia, ale o otevření dveří všem těm dalším možnostem, které jim další studium nabízí. Pouhá znalost dat (až na pár specializovaných odvětví jako inenýři a doktoři...) bohužel k úspěšnosti v práci nestačí.

A vůbec, ono by se dalo dlouze polemizovat o tom, co to vlastně ta "uspěšnost" je.

jedna z mnou sledovaných

maličkostí s vypovídací hodnotou - DATUMY....

Článek

"Asi jsou matematické postupy a principy, které někteří považují za

životně důležité (včetně mého manžela) a které se jinak než šprtáním

nenaučí."

Má cenu ten článek vůbec číst? Skoro jediný předmět, kde se nemusíte šprtat je matematika. Ten jeden dva vzorce za hodinu, kterým často stačí jen rozumět a tím si je pamatuji, jsou ve srovnání s jinými předměty, kde se skutečně musím řadu věcí naučit zpaměti, abych mohl postupovat dál, zanedbatelné.

Re: Článek

Tak, matematiku nemusíte šprtat, ale procvičovat. A k tomu slouží právě domácí úkoly.

Díky za nápady

Určitě něco použijeme doma.

vseho moc skodi

takove hratky pomohou diteti prekonat "zakysy" nebo vylepsit vykony v predmetech ktere nema rado ale nemaji byt to hlavni.Dite se musi naucit i discipline, prekonavani strazni a tomu ze nakonec co si neudela, nema

špatná volba...

Vážení, domácí úkoly nejsou proto, že by škola nestíhala do žáků narvat vědomosti. Učí se tím samostatnosti a odpovědnosti. Básničky se také neučíme abychom je uměli, ale rozvíjíme tím pamět. Nebo třeba rovnice, moc jich v životě nepotřebujeme, ale díky nim se nám rozvinulo logické myšlení. Jestli budeme takto ořezávat výuku dětí, tak hrozí, že školy budou produkovat "šťastné" a "bezstarostné" hloupé děti.

Re: špatná volba...

U menších dětí to platí určitě. Česká škola má poměrně málo hodin ve srovnání se zahraničím. To je myslím rozumné. Dítě je ve škole půldne, není přetěžované. Ona škola zatěžuje i psychicky, být v kolektivu dětí a prostředí školy není zas takový med. A určitě je lepší, když se dítě odmala učí něco "samostatně" udělat, byť jde o velmi jednoduché úkoly. Napsat pár vět, spočítat jeden příklad, za pololetí se naučit jednu básničku, naučit se pět nových slovíček za týden ap.

Takové paměťové učení (básnička, slovíčka), to je nesmysl, aby se děti učily hromadně. Učí-li se samostatně, učí se každý jinak, najde si způsob, jak mu to vyhovuje. Málokdo se naučí tak, že to jednou uslyší pak to bezvadně umí. U počítání příkladů, pokud se to dělá ve škole, tak žáci spíš jen sledují výkladu učitelky či žáka u tabule, jak to dělá a sami jsou pasivní.

Delší výuka v jiných státech pro děti na prvním stupni mi nepřijde rozumná. Problém v ČR je spíš u sš, kde žáci jsou ve škole příliš dlouho

Dělala

Dělala jsem to podobně. když jsem se učila psát na stroji, přepsala jsem mamce všechny recepty, které měla na různých papírkách a tématicky jsem je seřadila, aby se v tom dobře hledalo. Slouží nám to v rodině už víc než 30 let! S vlastními dětmi jsem to dělala taky tak. Psaní: napiš na papír všechno, co potřebujeme nakoupit. Počítání: tady je recept, ale my budeme dělat jen polovinu (nebo dvojnásobek). Tady mi změř rozměry polštáře, potřebuju koupit látku na povlak. Tolik cm založím, ale látka má takovou šíři, jak to bude nejvhodnější? Atd. Byla to praktická aplikace teoretických vědomostí, ale dril tam taky být musel. Bez drilu se nedá naučit psát ani číst, jen se to může dělat tak, aby bylo vidět, že to není jen bezduchý dril, ale že vědomosti slouží i k něčemu praktickému.

Re: Dělala

Ano ano, přesně tak by to mělo být. Já jsem kolikrát měla problém pochopit něco z matiky, ale jen dokud mi táta nevysvětlil na praktickém příkladě, co vlastně počítám (což mohl udělat i ten učitel, ale bohužel). A souhlasím, že jsou věci, které se prostě bez toho nenáviděného biflování nelze naučit - například cizí jazyk. Tam nepomůžou žádné hry, tam se to musí prostě "nadrčet", pokud chtějí umět jazyk aspoň průměrně. Naše třída měla přísného agličtináře, furt jsme se něco biflovali, ale pak jsem neměla nikdy s jazykem problém, stačilo si jen rozšiřovat znalosti. Kdežto mladší sestra, když mi kdysi na ZŠ ukázala z čeho se učí, málem jsem šla do kolen a už se nedivila, že skoro nic neumí. V šesté třídě tehdy totiž vyfasovali sešitek, kde byly jen doplňovánky, omalovánky, hračičky jak pro první třídu, ale gramatika a slovní zásoba veškerá žádná.

Toto není individuální.

Osobě mám takový názor, že to je nesmysl. Každý jsme jiný a každý potřebujeme trochu jiný přístup. Domácí úkoly jsou i kvůli tomu, že ne každý rodič věnuje svým dětem tolik péče jako třeba jiný rodič (netvrdím, že je to tak správně, ale je to tak) a žák samozřejmě potřebuje opakovat učivo. Takový přístup jako zvolila autorka mě osobně přijde jak pro retardované děti, ale budiž když jim to pomůže. Kdyby si se mnou takto rodiče "hráli" v době mého dětství, tak by mě to šíleně nudilo.

Další věc je, podle toho co jsem pochopil z článku, že si autorka myslí, že je snad lepší když je člověk idiot bez znalostí

pojmů a faktů, ale hlavně že se nebojí mluvit před ostatními a umí se prosadit. Potom to samozřejmě vypadá jak to vypadá - kdejaký trotl si myslí, že sežral všechnu moudrost světa, ale přitom nemá základní znalosti.

Re: Toto není individuální.

přesně tak, úkolů je v dnešní době naopak málo, některé věci je prostě potřeba do hlavy nabiflovat a protože už se to dneska vzhledem k "moderním metodám" tak nedělá, tak je všude kolem nás vidět, v jakém úpadku jsou znalosti mládeže

SOUHLAS!!!

Já tedy s autorkou naprosto souhlasím! Díky za pár tipů, zkusíme je! Mám hodně kamarádek učitelek, tak vím, že dnes vyučování probíhá jinak než za mých studentských let, a jsem za to nesmírně ráda. I když to dá víc práce jak učitelkám, tak rodičům, ale pro děti je to obrovský přínos. Když si vzpomenu na moje školní léta, nechtěla bych, aby moje děti zažily tu samou vojnu jako já, ačkoliv by to bylo "podle tradic". Nás učitelé nenechali říct vlastní názor, neaplikovali poznatky do praxe, když jsme přišli na jiný způsob řešení úlohy, nebyli jsme pochváleni za to, že nám to "pálí", ale naopak nám bylo řečeno: "Já to učím takhle, tak vy to budete dělat jak řeknu já". A tak se z nadšených poznání chtivých dětí stali degenerovaní biflovači, co na vysoké dokáží během jednoho dne našrotit celá skripta, druhý den to vyplivnout do testu a třetí den to zapomenout. A účel studování vysoké? Jedině titul, protože znalosti nezůstanou žádné. Bohužel, většině národa to vyhovuje pěkně postaru...

Re: SOUHLAS!!!

popisujete jen druhý nefunkční extrém. Já zažil dril i logiku a nová řešení se vítala...ale asi to bylo tím, že jsem dělal matematické zaměření už od 5. třídy zš. Váš příklad vypovídá výhradně o zcela neschopné kantorce.

naivní pohled

krásně to vypadá, krásně to zní, ale výsledky (pokud děti nejsou přirozeně inteligentní) jsou žalostné. Mám srovnání z absolventů ZŠ a ze škol, kde probíhá taková ta nadšená experimentální výuka a samý projektový den přicházejí zaostalí jedinci, kteří se možná umí prezentovat, ale nemají co.

Re: naivní pohled

souhlas...pořád slyším vzlyky na špatné české školství, ale když jezdím po výrobních firmách, zjišťuji, že většina nadnárodních firem směřuje do ČR tu nejsložitější výrobu. Češi jsou koumáci na atypy n, na které si třeba ani ti Němci netroufají. Zkušenost z několika desítek firem.

Se svými dětmi se učím klasicky a fungují víc než dobře. Úkolů mi spíš přijde málo. Hraji si s nimi rád, ale alternativám nefandím.