Moc pěkné snímky. Učil jsem na střední škole vietnamského míšence, kdy otec byl z Vietnamu a maminka z Česka. Jmenoval se bizarně Matúš Hong. Jeho otec jezdil na rodičovské schůzky v nejnovějším BMW. Prodávali v Česku kde co - hlavně pašovaný textil z Číny. Ale syn se učil dobře a odmaturoval. To je ale jiné téma. Díky zakrásné záběry.  Karma

Super blog, skvělé fotky a nádherní lidé!

Klobouk dolů...

Díky. Doteď se mi dařilo manžela držet v tom, že táhnout nákup a dítě není možné. Jestli se dostane k Vašemu blogu, koupí mi delší řemínek uváže správný uzel, dítě přimontuje ke krku a mám po srandě 

Parádní fotky

tak tak, emancipace? Jaká emancipace.

Krásné fotky - to jste asi hlavně fotila ve vesnicích? 

Já to tam mám hrozně ráda. Jenže kdybych neměla příbuzné, u kterých můžu bydlet, kdyby ti příbuzní nebyli bohatí, tak by se mi tam asi nelíbilo. 

Nestačím tam zírat na všechno.

Mojí švagrové tatínek učil matiku na uni v Hanoy, mají dvě dcery. Jedna si vzala mého bratra. Nebyli nikdy bohatí, ale ani chudí. Celá rodina léta šetřila na vzdělání svých dvou dcer. Phuong odešla před 15 lety do Austrálie, kde vystudovala a seznámila se tam s mým bratrem, který tam po VŠ taky dále studoval. Jsou spolu už těch 15 let, žijí v Austrálii. Hang  (sestra Phuong) vystudovala v Hanoy a před několika lety začala obchodovat s Čínou, takže se z nich postupně stali boháči. Hang manžel byl za kumunismu v Čechách, kde studoval nějaký strojírenský učnák a domluvím se s ním česky. Nic nedělá, jen hraje tenis, živí ho manželka.

Švagrová mi říkala, že nejbohatší jsou tam vysocí komunističtí pohlaváři, následují obchodníci s Čínou.

Sama jsem si všimla, že jen hodně bohatí mají auto, skoro všichni ostatní mají skútr, pak je tam vrstva hlavně vesničanů, kteří jezdí do Hanoy prodávat a ti vlastní kolo. A nakonec nejchudší - nemají ani kolo a chodí pěšky. Když tam přijedu, mám k dispozici skútr, ale nejsem schopná na něm jezdit sama, musí mě někdo vozit. Tam jsou totiž některé uličky - skoro všechny mimo centrum tak úzké, že se tam nevyhou ani 2 skútry. V noci neosvětlené a to je bomba, když jedete, naproti vám jede jiný skůtr, nevidíte skoro nic, protože v té úzké uličce je jedna zatáčka za druhou a tma, svítíte jen vy se skútrem. Proti vám vyjede neosvětlené kolo a zastavíte 5 cm od sebe.

ano na venkově. A já bych si to tam na skůtru taky netroufla. Říká se, že v Asii je největší počet úmrtí cizinců právě na skůtrech. Chtějí to zkusit, jsou celí natěšení, jenže ona tam panují úplně jiná pravidla. To je naprostý masakr, který trvá asi několik let, než ho člověk dostane pod kůži.

To, co popisujete, věřím, že je pravý vietnam. Luxus třískající se s naprostou bídou. 

Tuším v Danang to bylo, jsme viděli, jak babky prodávaly na nábřeží nějaké ty své tretky a jídlo. Zpoza zničeho nic přijelo velké armádní nákladní auto a před ním běžela jiná babka a cosi řvala zplna sil na všechny ostatní. Během pár minut bylo po babkách i prodávajících. Většina se jich stačila rozprchnout, ale na začátku auto odstavilo jednu babičku, která očividně neměla povolení na prodej. Kolo i se zbožím ji naložili na korbu a dva vojáci ji drželi, aby se nerozběhla za tím nákladákem. Auto jelo dál a odchytávalo další, koho se jim podařilo. Ona tam zběsile řvala s rukama sepjatým, lomila jimi o hlavu, brečela, hořekovala tak, že by se nad ní i Fan Si Pan slitoval. Oni jeli dál, nevšímali si jí. Zůstala tam klečet sama uprostřed silnice s hlavou u země a byla úplně odrovnaná. To kolo bylo její všechno. živobytí bez něj se shání hodně těžko.

Super, moc se to to líbilo. Pěkné černobílé fotky!

dík, těch pár černobílích jsou mé nejoblíbenější fotky z několika tisíc, co jsme tam pořídili. Naprosto vystihují VIetnam. A pak mi učarovala ještě tato dívčina: https://plus.google.com/photos/103704467838637015772/albums/5976724408497923665/5976724427083195410?banner=pwa&pid=5976724427083195410&oid=103704467838637015772

Budu se těšit zase někdy příště. 

Děkuju Vám moc za přiblížení Vietnamu touto formou. Zajímavé postřehy, úžasné fotky a jak jsem procházel Váš celý blog, musím konstatovat jediné, Vy to vážně umíte.

já zase díky za návštěvu i pochvalu. Budu se těšit zase někdy na další návštěvu.

Snad se to obojí do té doby naučím. 

Skvělé! ... a zároveň to vypadá jak reportáž z mistrovství světa ve vázání věcí k sobé a jejich následný transport z bodu A do bodu B .-))

že jo! Nechápu, jak to dělají. S takovou schopností se člověk fakt musí narodit. Kolikrát člověku načisto přestával rozum stát. Jsou to borci. 

Díky 

Bezvadný fotky! 

kuju pěkně. Díky za návštěvu.

Skvele fotografie, skvele popsane.....ten prijezd shutle busem z letiste byl pro mne asi take nejvetsi sok, unava, nevyspana a nepopsatelny chaos.

taky máte pocit, že je jedno, kolikrát člověk do Asie jede, na tohle se prostě nedá připravit. Pokaždé znovu a znovu si po celou dobu tam na to zvyká a když odjede tak zjistí, že mu to vlastně děsně chybí, a že jedině tam, se cítí ´osvobozený´ (nebo jak to říct).