Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

8. 08. 2015 16:03:10
Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

Koala vám je ale divný zvíře, já fakt nevím ... ještě jsem jí na chuť nepřišla. Ani pořádně nevím proč. To asi radši kočku, co štěká.

A přitom je šedohnědý nosáč se střapatýma velkýma ušima jedinečný australský vačnatec a stejně jako klokan, je ikonickým symbolem této země. A nejen to, ona je dokonce zvířecí emblém celého Queenslandu.

Ale bacha, jestli ji chcete vidět v divočině, v celé Austrálii po nich nepátrejte. V Západní Aus. ani v Northern Territory je hledat budete zbytečně. V Queenslandu byste si na ně měli najmout Sherlocka Holmese, v NSW vás nezachrání ani nejnovější gépéeska a ve Victorii vás zachrání ledatak nějaký místní nadšenec či náhoda.

Prostě jich je míň a míň. Kácíme jím stromy, přejíždíme je na silnici, umírají v požárech a taky jsou nemocný a rangeři zatím neví, jak je zachránit.

Podél silnic je na určitých úsecích občas vidět značky upozorňující na zvýšenou opatrnost neboť by tam mohly přecházet koaly. Občas tam také jdou vidět takové zajímavé konstrukce k lezení, ale koaly zřejmě neumí číst a navíc na koalích GPSkách se ty přeručkovávací můstky nezobrazují, takže mě nikdy prozatím koala, jak přechází přes cestu, nepřekvapila.

Řekla bych, že nejvíc koal mají ve Victorii. Několik jsme jich viděli v otevřené rezervaci na Phillips Island poblíž Melbourne. Potom jich bylo pár podél pobřeží k Adelaide.

Ale to nejikoničtější setkání s koalami v divoké přírodě bylo před lety v Otway lese u Velké Oceánské Cesty ve státě Victoria. Na tamních eukalyptech se páslo koal úplný bezpočet, pod nimi na trávě se pásla stáda krav, a desítky jich (těch koal, i když ty krávy teda taky) byly na dosah ruky navzdory tomu, že koaly jsou naprosto samostatně žijící zvířata a netvoří "rodiny" ani "tlupy".

Upřímně řečeno, tamní eukalypty ale vypadaly, že mírně trpí. Celé pásmo stromů bylo naprosto holé, nestačilo produkovat nové olistění a bylo vidět, jak koaly postupují tam, kde ještě listí zbývalo, ale za sebou nechávaly eukalyptový hřbitov.

Taková koala to nemá totiž se stravou jednoduché. Přestože v Austrálii je na 600 druhů eukalyptů, koala má velmi vytříbený jazýček a pochutná si jen na zanedbatelném množství eukalyptů, které jí chutnají.

Říká se, že jsou dokonce takoví gurmáni, že koala z Queenslandu nebude jíst ten samý druh eukalyptu, jako koala z Victorie, NSW nebo Jižní Austrálie a naopak. Tím ale její útrapy s potravou nekončí.

Dospělá zdravá koala denně sní až 1kg toxického listí, které by každé jiné zvíře zabilo. Každý list přitom trvá až 10dní, než jej zažívací trakt koaly stáví. Zdravá koala denně vymísí až 100 exkrementů, na kterých mě překvapilo, že vůbec nesmrdí eukalyptům tak specifickými oleji. Trávení probíhá jen díky slepému střevu, které je až 200cm dlouhé a plné důležitých bakterií. Jedině tak je koala schopná toxiny z eukalyptových listů strávit. K tomu ale prý potřebuje až 20 hodin spánku denně, aby šetřila energii a byla vůbec schopná z tak nízkokalorické stravy existovat.

V Queenslandu, kde jich je v divoké přírodě mnohem míň, než např ve Victorii (hlavně proto, že se mezi nimi šíří nemoc chlamydia), se nám poštěstilo vidět a slyšet koaly zrovna v říji. Tam jsem se rozhodla, že samce koaly nemám příliš ráda.

Neznalec si řekne malý roztomilý neohrabaný medvídek, ale samozřejmě s mědvědy nemá nic společného. Překvapivě, jeho nejbližší rodinný příbuzný je vačnatec - vombat. Ale zpět ke koalím samcům. Ryk samců, kteří na sebe chtěli upozornit, by se dal přirovnat k hlasitému chrápání, chrochtání a říhání mamuta. Což je od zdánlivě ospalého roztomilého chlupáčka opravdu překvapivé.

A k tomu ty jejich velké nosy, které jsou u samců obzvlášť vyvinuté, aby cítily ženskou i na sto honů.

A co teprve jejich drápy. Musí se uchytnout kmene po kterém lezou, to je fakt, ale při souboji o samici s protivníkem, je to pěkná sada těch nejnabroušenějších japonských šavlí.

Přestože jsou koaly převážně noční zvířata, zde jsme díky říji mohli zažít neuvěřitelné divadlo. Normálně se totiž za vrchol považuje, když se koala na vás koukne, převrátí se, nebo natáhne tlapku s přerostlými drápy, či změní polohu ve které nehnutě několik hodin spala. Tady se samci předváděli, třeli svou hruď o větve, aby rozšiřovali své silné pyžmo a celkově to vypadalo, že každou chvíli sejde k bitce, zatímco samice si poklidně spaly a vůbec ničeho si nevšímaly.

Koalu jsem vlastně nikdy neviděla jinde, než zaklínovanou vysoko ve větvích nějakého eukalyptu. I mláďata, poté, co opustí mámin vak, jsou s matkou odkázana k životu v oblacích. Ale to je až dlouho poté, co se narodí. Prvních 6 až 7 měsíců mládě stráví u mámy ve vaku. Když se narodí, není totiž větší než bonparové dražé a váží sotva 2 gramy. Mládě, je to vlastně embryo, je navíc slepé, holé, hluché a ne zcela vyvinuté.

Jen díky vrozeným instinktům a silnému čichu se úplným zázrakem pracně doškrábe do mámina vaku, který má naštěstí, na rozdíl od klokanů, otvor zespoda. Jakmile je doma, mládě se přisaje na struk a už se ani nehne po několik měsíců. Teprve před definitivním opuštěním svého hnízdečka okolo 35. týdne, dostává od matky po celé dva týdny speciální formu jejího trusu, které díky zvláštním microorganismům adaptují jeho střeva a zažívací trakt na příjem toxického listí. I nadále ale jezdí matce na zádech nebo na břiše a opustí jí až tehdy, kdy má mamka další mládě.

Někdy jsem ráda, že my lidé, to nemáme s dětmi podobně zařízené.

Zajímalo by mě jedno, proč jsou koaly vybavený takovým tlustým kožichem, když nežijí s tučňáky na Antarktidě? A taky proč chudáčkům nebyl dán dar levitace nebo aspoň nějaký supermanovský super-jet, aby byly schopné útíkat před ničivými požáry?

Jo, a ty z vás, co zajímá jestli se z koal dělají steaky nebo klobásky tak jako z klokanů, tak vás zklamu. Tuším, že to zkusila už posádka J. Cooka a rychle od talířů s bolavými žaludky ustoupili, neboť prý maso divně zapáchá i po hodinách vaření. Je tvrdé jako podešev a chutná to prý hůř než dušené kamení na žabincích.

Tak zatím

Krásný zbytek léta všem a jestli je vám horko, tak si představte, že jste koalou na Jižním pólu a bude vám akorát raz dva.

Autor: Alexandra Synac | sobota 8.8.2015 16:03 | karma článku: 23.09 | přečteno: 1716x

Další články blogera

Alexandra Synac

5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek

Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.

18.9.2015 v 10:16 | Karma článku: 27.19 | Přečteno: 5927 | Diskuse

Alexandra Synac

Fotomatiňácký západy na východě (fotomatiné)

Zadajte alespoň 84 znaků, teď už jen 63, 59, 55, 21, 47, 43, 39, 35, 31, 29, 23, 19, 15, 11, 7, 4, 1.

13.8.2015 v 8:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1156 | Diskuse

Alexandra Synac

Plážování po australsku ...

Austrálie může být trpaslíkem mezi kontinenty naší planety, ale po několika letech života tady můžu bezpečně prohlásit, že je gigantem mezi plážovými velmocemi. Navštívit Austrálii a nezavítat alespoň na jednu ze zdejších pláží ..

5.7.2015 v 8:07 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 2839 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 118 |

Jana Slaninová

Bojuj na naší straně!

Omšelý dům na konci neznámé ulice se mi vůbec nezamlouval. „Tam budeme spát.“ oznámil nám průvodce. „To není dobrý nápad.“ řekla jsem.

17.10.2017 v 13:13 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 371 | Diskuse

Karel Janďourek

Až budu těhotná

U nás doma sledujeme jeden z mnoha nekonečných televizních seriálů. Já vím, že to asi przní vkus, ale na druhou stranu jsme přece národem, který stvořil tak legendární postavu, jako byl doktor Štrosmajer....

17.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 490 | Diskuse
VIP
Počet článků 147 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2445

srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.