Česko chce přilákat víc movitých turistů ze zahraničí?

Dočetla jsem se nedávno, že Česko má zálusk na bohaté turisty z Japonska a domnívám se tím pádem, že určitě i z, ve švech praskající a penězy oplývající, Asie. Problém je v tom, že by nejdřív Asiati museli vědět, kde vlastně jsme.

staré dobré nakládané okurky v Austrálii.autorka

Následující historky se udály během posledních pár měsíců v Austrálii (která z nějakého mě neznámého důvodů spadá v médiích pod Asii), kde momentálně žiju. Ale stejně tak by se mohly přihodit v Emérice, Anglii nebo někde v Číně. Prostě kdekoliv.

Nedávno jsem byla u doktora. Tam mi starší pán doktor v koženém saku přes brejličky v půlce nosu povídá, odkud mám tak exotické příjmení, že neví, jak ho vyslovit. Já na to, že „z České republiky“

„ heh?! ... áááá, Czechoslovakia.“

„No víte, ona ta země už skoro 25let neexistuje. Od 89tého (já vím, ale federací mu hlavu más nebudu) (opakuju mu to číslo pomalu a hodně nahlas, přece jenom jsem si nebyla jistá jeho sluchem) je to Czech Republic.“

Ale nad tím doktor mávne rukou, jímaje se mě radši prohlédnout.

Tohle není tak izolovaný jev. Za těch dvacet let venku nesklízím příliš kultivovaného ohlasu nad tím, odkud jsem. V Evropě ještě budiž. Tam jsme už před řadou let byli vyhlášení jako levná destinace na víkendové pařby (ach těch pozvracených letadel). Ale vydejte se dál za hranice a sranda končí. Dokonce i v médiích se občas komentátoři přeřeknou a referují k tomu či onomu sportovci z Československa.

Co, kde děláme špatně? Proč si nás svět ne a ne zapamatovat? Jak to, že neumíme prodat to, v čem jsme opravdu dobří a čerpat z toho alespoň ve smyslu reputace a nehmotných hodnot? 

Zajímavé je, že ti, kteří navštivili Česko (byť krátce a třeba jen jako mezizastávku mezi Vídní, Budapeští a Amsterdamem), jsou víceméně, prohýbajíce se pod taškami křišťálu, ručního skla, keramiky a značkového oblečení, nadšení. Co se historie, architektury a umění si v Česku asi připadají jako Alenka v Říši divů.

Onehdá mi jeden známý australský študovaný finanční stratég sděloval, že se na youtube díval na video o České Republice a že byl překvapený, jak normálně to prý u nás vypadá, i elektřinu prý máme. Že to zkrátka vypadá na slušnou civilizovanou zemi. Pěkná architektura (a ženský) a pěkná příroda, prý. Povídám, že jo. Hlavně na Moravě. A to víno kdyby okoštoval.

„Vy děláte i víno?“ Divil se. Říkám že jo, narozdíl od Ozíků už několik staletí!

Když jsem onehdá v obchodě narazila na nakládaný okurky made in Czech Republic, zajásala jsem natolik, že jsem si jich do košíku šoupla hned 6 flašek – chápete, čistě z nostalgie. Pokladní se na mě s divným výrazem podívala, prý co to je a že jestli je to v akci. Říkám že to jsou jenom nakládané okurky z Evropy. Zaostřila svůj bystrý zrak na ten velký nápis odkud že to jsou, a pak povídá: "to je někde v Asii ta C ... C ... cosi?"

Jindy mě známá, Němka, veze ve svým vypiglovaným Volkswagenu a povídá, že teda ví, kde to Česko je, ale že tam nikdy nebyla a že si to představuje jako velmi chudou zemičku, že se nediví, že jsem odtud utekla, že s těma Rusama to musí být fakt hrozný. Tak jsem se tak naprudila, že jsem ji málem požádala, aby zastavila a chtěla jsem si vystoupit. Ale jelikož jsem byla asi hodinu od svého domova, nezbývalo mi než mou hrdost polknout a uraženě se mlčky dívat ven z okna.

Pár dní poté jdu koupit známému basu piv a v prodejně s alkoholem povídám prodavači, že chci to nejlepší české pivo co mají.

„Jóóó, piv máme spoustu, vyberte si.“ A posílá mě k lednici se samýma stydlivkama, co si na pivo jenom hrají. Povídám mu, že toto není pivo, že chci pořádný czech larger ... chápete, Staropramen, Pilsner, Kozel !!!!

„Ajo, no ty mám vzádu, donesu vám je. To je ale americký pivo ne?“

Ani jsem neměla sílu argumentovat. Zaplatila jsem za zaprášenou teplou Plzeň a odešla.

V hlavě se mi už pomalu tvořila malá, ale úspěšná virální kampaň, která by dostala tu naši zemičku zpátky na mapu i do povědomí milionů lidí z Asie, Austrálie a (nebudeme přece troškařit) třeba i z Ameriky. Prostě všech těch, kteří ji ani neumí umístit na jeden z 6 světadílů. Ještě že internet je tak skvělé médium. Jenom toho umět využít.

Ale, co jim tak nabídnout? O čem se jim může jenom zdát? Co nikde jinde nenajdou?

Podle mě, je střední Evropa je pro Australoasiaty něco jako Tabula rasa. Dvořáka a Havla zná dnes jen hrstka intelektuálů. A navíc, kdo by dneska chodil do špičkového divadla, na unikátní koncerty a hvězdnou operu?; hokej, zimní sporty ani fotbal se tu ani v Asii prakticky nehrají; Škodovka nikdo neví odkud pochází; o tenis se zajímá zanedbatelné procento lidí; o vzrušující středoevropské historii nikdo nic neví; skvostná renesanční a gotická architektura je jen pro hnidopichy; unikátní česká gastronomie a degustace vynikajícího vína (a kofoly a minerálek) je jen pro snoby; exkluzivní plavba po Vltavě třeba do sousedních států je jen pro movité; lázně nejsou jen pro nemocné, hlavní je být bohatý ... a to všechno cestování-chtiví, bohatí Asiaté jsou. Jen se víc zviditelnit a ukázat jim, kdo a kde jsme. 

Řeknu vám, když nad tím tak přemýšlím, nebude to až zas tak velká fuška přilákat ty movité Asiaty něčím, co osloví vybrané masy. Něčím, co oni doma nemají a jinde nenajdou. Ještě že není nad šikovný český ručičky a hlavičky. 

Nevím, jak vy, ale já nám moc fandím.