Na ten hic, to chce klid a koalí kožich

Venku hic jak u klokanů, a my, ovívaní chladivým vánkem z klimatizace a ventilátorů, jen remcáme a kušníme. To taková koala v tom hicu obalená několikacentimetrovým kožichem jen stoicky spí.

Koala vám je ale divný zvíře, já fakt nevím ... ještě jsem jí na chuť nepřišla. Ani pořádně nevím proč. To asi radši kočku, co štěká. 

A přitom je šedohnědý nosáč se střapatýma velkýma ušima jedinečný australský vačnatec a stejně jako klokan, je ikonickým symbolem této země. A nejen to, ona je dokonce zvířecí emblém celého Queenslandu. 

Ale bacha, jestli ji chcete vidět v divočině, v celé Austrálii po nich nepátrejte. V Západní Aus. ani v Northern Territory je hledat budete zbytečně. V Queenslandu byste si na ně měli najmout Sherlocka Holmese, v NSW vás nezachrání ani nejnovější gépéeska a ve Victorii vás zachrání ledatak nějaký místní nadšenec či náhoda.

Prostě jich je míň a míň. Kácíme jím stromy, přejíždíme je na silnici, umírají v požárech a taky jsou nemocný a rangeři zatím neví, jak je zachránit. 

Podél silnic je na určitých úsecích občas vidět značky upozorňující na zvýšenou opatrnost neboť by tam mohly přecházet koaly. Občas tam také jdou vidět takové zajímavé konstrukce k lezení, ale koaly zřejmě neumí číst a navíc na koalích GPSkách se ty přeručkovávací můstky nezobrazují, takže mě nikdy prozatím koala, jak přechází přes cestu, nepřekvapila.

Řekla bych, že nejvíc koal mají ve Victorii. Několik jsme jich viděli v otevřené rezervaci na Phillips Island poblíž Melbourne. Potom jich bylo pár podél pobřeží k Adelaide.

Ale to nejikoničtější setkání s koalami v divoké přírodě bylo před lety v Otway lese u Velké Oceánské Cesty ve státě Victoria. Na tamních eukalyptech se páslo koal úplný bezpočet, pod nimi na trávě se pásla stáda krav, a desítky jich (těch koal, i když ty krávy teda taky) byly na dosah ruky navzdory tomu, že koaly jsou naprosto samostatně žijící zvířata a netvoří "rodiny" ani "tlupy".

Upřímně řečeno, tamní eukalypty ale vypadaly, že mírně trpí. Celé pásmo stromů bylo naprosto holé, nestačilo produkovat nové olistění a bylo vidět, jak koaly postupují tam, kde ještě listí zbývalo, ale za sebou nechávaly eukalyptový hřbitov.

Taková koala to nemá totiž se stravou jednoduché. Přestože v Austrálii je na 600 druhů eukalyptů, koala má velmi vytříbený jazýček a pochutná si jen na  zanedbatelném množství eukalyptů, které jí chutnají.

Říká se, že jsou dokonce takoví gurmáni, že koala z Queenslandu nebude jíst ten samý druh eukalyptu, jako koala z Victorie, NSW nebo Jižní Austrálie a naopak. Tím ale její útrapy s potravou nekončí.

Dospělá zdravá koala denně sní až 1kg toxického listí, které by každé jiné zvíře zabilo. Každý list přitom trvá až 10dní, než jej zažívací trakt koaly stáví. Zdravá koala denně vymísí až 100 exkrementů, na kterých mě překvapilo, že vůbec nesmrdí eukalyptům tak specifickými oleji. Trávení probíhá jen díky slepému střevu, které je až 200cm dlouhé a plné důležitých bakterií. Jedině tak je koala schopná toxiny z eukalyptových listů strávit. K tomu ale prý potřebuje až 20 hodin spánku denně, aby šetřila energii a byla vůbec schopná z tak nízkokalorické stravy existovat.

V Queenslandu, kde jich je v divoké přírodě mnohem míň, než např ve Victorii (hlavně proto, že se mezi nimi šíří nemoc chlamydia), se nám poštěstilo vidět a slyšet koaly zrovna v říji. Tam jsem se rozhodla, že samce koaly nemám příliš ráda.

Neznalec si řekne malý roztomilý neohrabaný medvídek, ale samozřejmě s mědvědy nemá nic společného. Překvapivě, jeho nejbližší rodinný příbuzný je vačnatec - vombat. Ale zpět ke koalím samcům. Ryk samců, kteří na sebe chtěli upozornit, by se dal přirovnat k hlasitému chrápání, chrochtání a říhání mamuta. Což je od zdánlivě ospalého roztomilého chlupáčka opravdu překvapivé.

A k tomu ty jejich velké nosy, které jsou u samců obzvlášť vyvinuté, aby cítily ženskou i na sto honů.

A co teprve jejich drápy. Musí se uchytnout kmene po kterém lezou, to je fakt, ale při souboji o samici s protivníkem, je to pěkná sada těch nejnabroušenějších japonských šavlí.

Přestože jsou koaly převážně noční zvířata, zde jsme díky říji mohli zažít neuvěřitelné divadlo. Normálně se totiž za vrchol považuje, když se koala na vás koukne, převrátí se, nebo natáhne tlapku s přerostlými drápy, či změní polohu ve které nehnutě několik hodin spala. Tady se samci předváděli, třeli svou hruď o větve, aby rozšiřovali své silné pyžmo a celkově to vypadalo, že každou chvíli sejde k bitce, zatímco samice si poklidně spaly a vůbec ničeho si nevšímaly.

Koalu jsem vlastně nikdy neviděla jinde, než zaklínovanou vysoko ve větvích nějakého eukalyptu. I mláďata, poté, co opustí mámin vak, jsou s matkou odkázana k životu v oblacích. Ale to je až dlouho poté, co se narodí. Prvních 6 až 7 měsíců mládě stráví u mámy ve vaku. Když se narodí, není totiž větší než bonparové dražé a váží sotva 2 gramy. Mládě, je to vlastně embryo, je navíc slepé, holé, hluché a ne zcela vyvinuté.

Jen díky vrozeným instinktům a silnému čichu se úplným zázrakem pracně doškrábe do mámina vaku, který má naštěstí, na rozdíl od klokanů, otvor zespoda. Jakmile je doma, mládě se přisaje na struk a už se ani nehne po několik měsíců. Teprve před definitivním opuštěním svého hnízdečka okolo 35. týdne, dostává od matky po celé dva týdny speciální formu jejího trusu, které díky zvláštním microorganismům adaptují jeho střeva a zažívací trakt na příjem toxického listí. I nadále ale jezdí matce na zádech nebo na břiše a opustí jí až tehdy, kdy má mamka další mládě.

Někdy jsem ráda, že my lidé, to nemáme s dětmi podobně zařízené.

Zajímalo by mě jedno, proč jsou koaly vybavený takovým tlustým kožichem, když nežijí s tučňáky na Antarktidě? A taky proč chudáčkům nebyl dán dar levitace nebo aspoň nějaký supermanovský super-jet, aby byly schopné útíkat před ničivými požáry? 

Jo, a ty z vás, co zajímá jestli se z koal dělají steaky nebo klobásky tak jako z klokanů, tak vás zklamu. Tuším, že to zkusila už posádka J. Cooka a rychle od talířů s bolavými žaludky ustoupili, neboť prý maso divně zapáchá i po hodinách vaření. Je tvrdé jako podešev a chutná to prý hůř než dušené kamení na žabincích. 

Tak zatím

Krásný zbytek léta všem a jestli je vám horko, tak si představte, že jste koalou na Jižním pólu a bude vám akorát raz dva.